Rakouské superbiky na brněnském Automotodromu
Autor: Vojtěch Horák
Ahoj příznivci motocyklů všech kubatur.
Chci se s Vámi podělit o starý zážitek z dob, kdy tzv. železná opona od sebe oddělovala i motocyklový svět. Byla krásná jarní neděle 8. května 1988. Nebyl to státní svátek, ten tehdy připadal až na 9., takže bylo volné pondělí. Bylo mi tehdy krásných 17 a spolu se starším bratrem jsme sedli do Škody 100 a vyrazili jsme jen tak omrknout nový Automotodrom Brno, který už měl sice svoji světovou premiéru odbytou, ale tušili jsme, že bychom mohli vidět něco i v tuhle jarní neděli. Cestou jsme potkávali kluky na Jawách třipade, několik Simsonů a pionýrů, vždyť kdo by byl doma, když teploměr ukazoval nějakých krásných 20 stupínků tepla. Už při zastavení u vrátnice jsme slyšeli nádherné čtyřtaktní burácení. Na vrátnici si nás nikdo nevšímal a prošli jsme až k boxům a na pit lane. Tehdy ještě nebyly boxy takové, jak je známe dnes, ty se předělávaly až o deset let později, v roce 1998.
Ale zpět k mému zážitku. Na pit lane stály cestovní motocykly, z pohledu socialistického studentíka z říše snů. Honda VF 1100, Kawasaki ZX-10, Yamaha FZ, Yamaha RD 500 .... mmotocykly, které jsme znali jen z propašovaných německých časopisů Motorrad. Dívali jsme se jak omámení na tachometry, které končily hodnotou 300 km/h, což bylo hodně velké maso. Motocykly měly na sobě samolepky Superbike Club Austria a úplně nejvíc bylo, když mi několik jezdců posunkem naznačilo, abych si sedl a bratr mě vyfotil, foťák s sebou měl.
Po návratu domů jsem vzal kolo a ihned se jel všem kamarádům pochlubit. Vím, že jsem jim tehdy s vykulenýma očima říkal, že sednout si na taková děla se už nikdy nepovede. Nikdy neříkej nikdy, opak je pravdou, ale my naopak dnes prahneme po československých dvoutaktech. Zážitek to byl tehdy natolik velký, že dodnes mám zvětšenou fotku na Hondě VF jako obraz pověšený v ložnici :-)
V galerii naleznete několik archivních fotografií z tohoto květnového dne.
Fotogalerie
|
