Prvním, a bezesporu zásadním, rozhodnutím každého nového majitele historického vozidla je, zda jej ponechat v nálezovém stavu, restaurovat či renovovat. Toto rozhodnutí je velice náročné, nicméně je třeba si uvědomit, že je to rozhodnutí naprosto zásadní. Jen málo kdo jej chce mít jen na ukázku v nálezovém stavu a tak se většina majitelů bude rozhodovat mezi jeho restaurováním a renovováním. A pokud je to jen možné, restaurování by mělo mít vždy přednost před renovováním. Zejména pokud se motocykl zachoval v původním, třeba omšelém, stavu. Restaurování by mělo být prováděno patřičně citlivě, tak, aby pomohlo motocykl zachovat pokud možno co nejvíce původním stavu. Restaurování lze doporučit i z hlediska uchování hodnoty motocyklu v dlouhodobém horizontu.
Pérák ze stodoly
Autor: Jiří Bartuš
Tak dlouho jsme na MotoMagazínu opěvovali stroje v nálezovém stavu, až se veteránisté probudili. Dnes snad už nikdo nepochybuje o
tom, že veterán v nálezovém stavu je téměř vždy cennější než veterán po renovaci. Samozřejmě, i renovace, zvláště pokud je dělaná
odborně, může hodnotu stroje zvýšit, ale pokud nebudeme vše měřit jen penězi a uvědomíme si i hodnotu morální, tak novodobými zásahy
nedotčený stroj bude cennější než stroj jak jakkoli renovovaný.
Jak asi dopadl motocykl Jawa 250 Pérák nabízený k prodeji v nálezovém stavu na MotorTechně v Brně? Byl tento stav ještě použitelný pro
restaurování, nebo již byl takříkajíc za hranou a vyžadoval renovaci?
Fotogalerie
|
Ne vždy se motocykl nachází v takovém stavu, aby jej šlo bez vynaložení neúměrných nákladů restaurovat. Zde je tedy logickou volbou renovace. Renovátor si musí uvědomit, že většina renovačních zásahů bývá nevratná a motocykl jimi ztrácí autenticitu a samozřejmě i historickou hodnotu. Ta s odstupem času bude tvořit dominantní část ceny motocyklu. Největším problémem renovací je, že bývají vždy až příliš závislé na citu a možnostech renovátora. Cílem snažení každého renovátora by měl být stav, kdy motocykl vypadá jako by právě vyjel z výroby. Toho však z mnoha důvodů nelze nikdy dosáhnout. Většinu z původně použitých výrobních technologií nelze v mnoha případech, díky odstupem mnoha let, zopakovat a tak musí renovátor nejednou sáhnout po kompromisním řešení. Výsledek renovace bude tedy značně závislý na možnostech renovátora. Nejen na jeho finančních a technických možnostech, nýbrž i na citu k řešení kompromisních pracovních postupů.
|
|
|
