Není Velorex jako Velorex
Autor: Petr Kment
Posledních 10 let více či méně intenzivně jezdím na srazy Velorexů a vždy je se na co dívat. Mohou to být pěkně povedené renovace strojů, které byly ještě před pár lety či měsíci naprostými vraky, nebo se objeví stroj v původním stavu, který byl ještě nedávno pod slámou v nějaké zapadlé stodole. Nemalou část účastníků potom tvoří šedý průměr, mezi který řadím i svůj stroj se kterým srazy objíždím. Jsou to stroje, které sice nejsou tím nejhezčím a nejzachovalejším, ale slouží dobře přibližně tak, jak byly vyrobeny v Solnici. Při jejich renovaci nebyla přesně dodržena barva, v palubovce mají třeba autorádio, ale to je asi tak všechno, co nový majitel při renovaci udělal jinak než by mělo být (ono určit, co je u hadráka originál a co ne, dá občas docela dost velkou práci). Zkrátka a dobře vrácení stroje do originálního stavu by trvalo asi týden a jediná mechanizace, co by se použila, je pískovačka.
Jenže pak existuje ještě jedna skupina. Jsou to stroje, co se dostaly do rukou kutilům, kteří započali s úpravami. Nemám teď na mysli úpravy dobové, které vznikly při provozu zpravidla ještě za komunismu. S těmi se setkáme na takřka všech strojích a je to logický výsledek každodenního používání. Myslím tím úpravy a vylepšení, kdy jsou původní motory necitlivě nahrazovány agregáty od Hondy a jiných značek. Ty mají pro Velorex naprosto nesmyslný, skoro až sebevražedný výkon. Musí se započít se zpevňováním a předěláním rámu kvůli samotnému uchycení motoru, původní kyvná vidlice jde ven a je nahrazena novou, moc dobré je taky upravit podvozek a tak dál. No a ve finále, protože to jezdí jak kráva, tak to někde rozstřelíme, čímž stroj odepíšeme úplně. Teprve pak nám dojde, že na tyhle sebevražedný choutky je lepší si postavit něco, co ty rychlosti má lepší šanci zvládnout, jak nám předvedl jeden nejmenovaný chytrák.
Je takový upravený stroj opravdu lepší než dochovaný či citlivě renovovaný Velorex či Oskar? V jedné věci lepší je. Rozhodně slouží jako větší zdroj údivu než ostatní hadráci. Člověk neznalý v tom vidí frajeřinu, jiný patrně neschopnost naší policie dostat ze silnic něco co tam evidentně nepatří. Takový údiv ovšem není nic v porovnání s tím co si myslí veteránista. Ten si může hlavu ukroutit jak je možné, že si na sraz něco takového pustíme. Tomu bohužel odpovídá i postoj veteránistů – ti často uznávají jen auta a motorky. Velorexy jim nějak z pole zájmu vypadly a nezřídka se o nich vyjadřují poněkud pohrdlivě - a to i přes naprostou unikátnost tohoto stroje.
V době, kdy se u veteránů řeší množství použitých replikových dílů se setkáváme na srazech Velorexů se stroji, které jsou sestaveny ze samých originálů. Originálů Made in Japan. Dobrá, je to tím, že hadroletí srazy si nikdy nehrály na opravdové veteránské akce. Je to sraz Velorexů. Jenže co je vlastně Velorex? Kde je hranice mezi Velorexem a předělávkou? Lze považovat za Velorex něco, co má úplně jiný motor a rám prošel mnoha úpravami? Nebo něco, co má asi 5 metrů a 4 sedadla? Neměly bychom takové stroje považovat jen za koženkou potažené tříkolky, které jsou provozovány na dokladech od Velorexu? Ta hranice nelze obecně stanovit už proto, že na to má každý úplně jiný názor.
Přestože je jasně poznat, co si o tom myslím (jinak bych toto zamyšlení ani nepsal), nechtěl jsem dávat jasný návod jak rozeznat stroj, který ještě má historickou hodnotu od stroje, který má hodnotu rovnající se ceně použitých dílů. Určení hranic by mělo být otázkou širší diskuze, která by měla být vedena korektně a hlavně věcně bez zbytečných emocí a hádek. Bylo by však naivní se domnívat, že je možné dosáhnout nějaké shody snadno a hlavně rychle. Přeji nám na to hodně sil.
|
