Můj život s Mojmírem Stránským
Autor: Ivo Fajman
Když mi tatínek v roce 1987 koupil Velorex, bral jsem to jen, že mám velice zajímavé vozidlo. Teprve až v roce 1994 jsem se shodou náhod při koupi dalšího stroje dozvěděl, že konstruktér Velorexu má v Dolní Lhotě u Blanska vodní elektrárnu. Tak jsem se tam vydal a nesměle se s tímto člověkem seznámil.
Tehdy byl ještě plný sil, elektrárna byla v chodu a pan Mojmír se pomalu rozpovídával. Pořád si budu pamatovat jeho větu: „Víš, tříkolám já věnoval celý život, ale teď už je považuji za pomalu zapomenutou věc. Dokonce jsem před rokem při stěhování vyhodil kompletní výrobní dokumentaci - nebyla už k ničemu“. Dodnes mě mrzí a bude mrzet navždy, že jsem se s ním nepotkal dřív a tyto materiály nezachránil.
Ale mé nadšení ho začalo nahlodávat. Vozil jsem mu fotky Velorexů, začal ho zvát na srazy, a když uviděl časopisek VelorexKurýr, pochopil, že Velorex nebude věc zapomenutá. Pustil se znovu do díla a ve svých 70 letech začal ve své dílně na koleně vyrábět novou tříkolu. Sehnal si nový motor z ČZ Strakonice, téměř doslova na koleně připravil a svařil kompletní závěsy kol, z drátů udělal rám, který postupně nahrazoval trubkami. Jeho pracovní stůl byl vždy uklizen, nářadí poskládáno na deskách, aby mohl sáhnout a dělat. Opravdový koncert letitého mistra. A jeho krédo „v jednoduchosti je největší umění“ se snažím předávat dál.
Jenže potom začaly problémy s pozemkem elektrárny, který chtěl získat podnikavý soused, a tak se Mojmírovy síly začaly rozkládat na boje s úředním aparátem. Naštěstí to byl člověk, který se vždy něčeho chytl a za svou myšlenkou si šel. A nejvíc ho poslední léta inspirovaly PET lahve, ze kterých chtěl vyrobit karosérii - pružnou, ale zároveň pevnou. Energii si dobíjel na srazech Velorexů, kde byl vždy vítaným hostem, a byl ochoten ve svých letech jet na sraz třeba 200 km osobními vlaky a spát na nádražích, jen aby se tam dostal.
Velkou radost měl, když jsme připravili v Havlíčkově Brodě první výstavu Velorexu na světě a věřím, že nikdy nezapomněl na oslavu svých 80-tých narozenin, kdy dostal při oslavách na letišti v České Třebové „Album vozítek zrozených díky bratrům Stránským“. V unikátní knížce se mu tehdy sešlo přes 500 vozítek Velorex jako poděkování za jeho celoživotní vášeň. A když s námi na srazu v Blansku slavil své 85 narozeniny, nikdo netušil, že přes jeho nezdolné myšlenky vpřed se jeho konec neúprosně blíží.
Zaúčinkoval si ještě pro několik televizních stanic a dokonce pořad RETRO o Velorexech byl vyhodnocen natáčecím štábem jako nejlepší za celý rok - Mojmír prostě uměl i ve svých letech překvapit. Pomáhal při přípravě obou knížek o vozítku Velorex, a když mi napsal do té mé věnování, ve kterém mě nazval „pan Inspirace“, vzpomněl jsem si na dobu, kdy si ještě mé jméno nepamatoval, ale má neustálá touha po historii vozítka Velorex mu dávala naději, že toto vozítko nezůstane zapomenuto.
Letošní březen ale udělal v životě „našeho“ konstruktéra velký zlom. Zdravotní komplikace způsobily, že zůstal doma ležet 3 dny bez vody a jídla, a když ho zcela dehydrovaného převezli do Vysokého Mýta, přidaly se k tomu ještě střevní problémy a skončil na jednotce intenzívní péče. Tehdy mi návštěva ještě nevyšla, ale když jsem ho pár dnů před srazem v Boskovicích navštívil v LDN Litomyšl, byl jsem zděšen - pan Stránský už jen ležel, jeho slova nedávala vždy smysl a jen pevný stisk ruky a jiskra v oku dávaly naději, že vydrží. Další návštěva za necelý měsíc mě naopak překvapivě potěšila - Mojmír seděl, sám jedl oběd, a když mě uviděl, řekl jeho obvyklé „Ahoj Ivoši“! Smutně se ale přiznal, že už si nepamatuje na svého bratra a ani nevěděl, že zemřel, no prostě paměť začala mít velké výpadky. Pak už zase povídal o tom, jak přemýšlí nad dalším vynálezem - tedy opět náš vynálezce. Slíbil jsem mu, že jak v neděli zavzpomínáme u pomníčku na jeho tragicky zahynulého bratra, přijedeme ho i s Velorexy pozdravit do nemocnice.
A potom mi v pondělí 13. 6. 2011 dopoledne přišla smutná zpráva od jeho rodiny. Probudil se prý z komatu a jeho poslední slova byla ve smyslu: „Musím ještě do neděle vydržet, přijedou za mnou velorexáři“. Nevydržel. Cestou ve vlaku po noční mne to docela zaskočilo a já si náhle uvědomil, jak dlouho jsme se znali, jak mne navštěvoval v práci i doma, jak byl neustále plný plánů do budoucna a jak měl rád Velorex. A minimálně to poslední jsme měli společné.
 |
| 1953 - třicátník Mojmír Stránský jako vedoucí |
 |
| 2002 - výstava Velorexu v Havlíčkově Brodě |
 |
| 2004 - předávání Alba Velorexů |
 |
| 2007 - natáčení v České Třebové |
 |
| 2009 - podepisování na srazu v Blansku |
 |
| 2010 - křest knihy vozítka Velorex |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
| Zodpovězená témata (1/3): |
Strana 1 / 1 |
| | | Drahý pane, požádám vás, kontaktujte mne pokud jste znal lepe osobně Mojmíra
Stránského potřebujeme objasnit některé záležitosti dědictví po MJ. děkuji [Mojmír Stránský] (02. 02. 2013) |  Vážený pane, rád Vám pomohu, bude-li to v mých silách. Je na mě telefon 725 854
301 nebo e-mail velorex@email.cz [Ivo Fajman] (03. 02. 2013) | | Přidat odpověď (1) | |
| Nezodpovězená témata (2/3): | | Určite to bol správny chlap,česť jeho pamiatke,ale ako to dopadlo s tou novou
nedokončenou trojkolkou?
[tibisz] (24. 04. 2014) | | Když člověk dočte tyto řádky a dojde na konec fotografií, nemůže neukápnout
slza. Myslím si, že šťasten bude navždy ten, kdo poznal pana Stránského, kdo s
ním promluvil byť jen pár slov, či měl alespoň čest vyfotit se s ním u svého
stroje. S úctou budu vzpomínat. Brťka
[Zdeněk] (28. 06. 2011) |
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
