Smutný víkend v půli června 2011
Autor: Ivo Fajman
Pátek 17. 6. 2011 se stal dnem, kdy bylo naposledy možno se rozloučit s "naším" konstruktérem Mojmírem Stránským.
Po domluvě s jeho rodinou a městskou policií v České Třebové se tak shromáždilo kolem 13. hodiny na Starém náměstí asi 50 Velorexů, jejichž majitelé si toto rozloučení nechtěli nechat ujít. Ve 14 hodin na mši svaté v kostele sv. Jakuba bylo možno slyšet průřez celým Mojmírovým životem a závěrem jsem na přání rodiny aspoň touto cestou poděkoval panu Stránskému za čas, který nám vždy ochotně a rád věnoval, za to, čemu nás naučil a za jeho neustálé hledění vpřed, kterým ve svých letech překvapoval asi všechny. Po rozloučení v kostele se všechny Velorexy seřadily do smutečního průvodu, který vyprovodil druhého z konstruktérů na jeho poslední cestě. U hřbitova jsme nejdříve nechali soukromí rodině. My jsme tohoto času využili k pořízení společné fotografie. Poté jsme se šli k hrobu rozloučit i my ostatní.
Kolem 16. hodiny jsme se sešli u svých strojů a pomalu se v koloně za asistence městské policie přesunuli ven z města směrem k obci Řetová. Po zaparkování na velké louce jsme si připomněli životní situaci, ve které se František Stránský v lednu roku 1954 ocitl, a vydali se do míst, která byla s velkou pravděpodobností svědkem tragického konce jeho života.
Pokus o shrnutí základních informací o situaci v lednu roku 1954 (dokument pdf): Pietní vzpomínka na konstruktéra Františka Stránského
Když jsme došli k místu tragédie, byl tam už Roman, který jako autor nápadu přikryl pomníček stylovou kapotou z tříkoly. Tu před zraky přítomných z pomníčku sejmuly Františkovy děti, Oldřiška (1944) a František (1946) a chvílí ticha jsme uctili památku tragicky zesnulého konstruktéra. Bylo odhaleno i další tajemství tohoto místa - Roman objevil na stromě u pomníčku vyrytý starý kříž. Po diskuzi jsem všem přítomným poděkoval za účast a vzpomínku a postupně jsme se rozešli ke svým vozidlům s pocitem, že pomníček nám bude navždy připomínat data úmrtí obou otců unikátních vozítek Velorex. Někteří se od pomníčku vydali ve svých tříkolách přenocovat na základnu do obce Dobré nedaleko Solnice, kde byl na sobotu plánován 1. sraz vozítek v jejich rodišti.
Ráno jsme přijeli plni očekávání, co nám současný vedoucí Velodružstva pan Kovář připravil. Vstupní mini soutěž zručnosti byla odbytá během pár vteřin a tak jsme se po zaparkování začali rozhlížet po tom, co nás tu čeká. Byla tu ukázka rádiem řízených modelů, možnost projet se na dvoukolovém vozítku Segway, ale já se spíše těšil do prostor známých z fotografií, zveřejněných v obou knihách o vozítku Velorex. Ty bylo ale možno navštívit s průvodcem až po zahájení, ve kterém pan Kovář vzpomenul na pana Mojmíra Stránského, a na jeho památku mu tento sraz věnoval. Po uvítacím projevu jsme se rozešli prohlédnout si co všechno přijelo za stroje a povedla se nám báječná věc - prohlídka závodu v pár lidech s průvodcem snad nejpovolanějším - pamětníkem panem Miroslavem Slezákem. Jeho výklad snad všechny přítomné dostal do minulého století, a tak jsme dostali i zajímavé odpovědi na naše otázky. V areálu závodu bylo zajištěno občerstvení, koupil jsem si krygl s Velorexem a v družném hovoru čekal, co se bude dít dál.
Ve volné chvíli se nám podařilo vyfotit se s paní Hronovskou (známou spíše pod dívčím jménem Paštiková), která se na výrobě našich vozítek také podílela - objevila se sice jen na chvíli, ale podařilo se. Pan Slezák nás také hodně překvapil - věnoval Fan clubu Velorex originály fotografií z pohřbu Františka Stránského, kterých si vždy nesmírně vážil - je to pro nás veliká čest! Protože program jako takový v podstatě nebyl, začali se velorexáři pomalu rozjíždět a tak s mírným předstihem zorganizoval pan předseda jízdu v koloně do nedalekého Rychnova nad Kněžnou, kde jsme se v bývalém závodu Velorexu pod Budínem rozloučili. Těm, kdo nespěchali domů, byla nabídnuta možnost přenocování v areálu závodu s možností jídla a pití. tamtéž. Slibované selátko se ale bohužel nekonalo ...
Zklamání na tomto srazu ale bylo bohužel víc - absence společného noclehu, program na celý den byl nedostačující, o přítomných pamětnících ani zmínka a pořadatelský tým měl ke kamarádskému duchu na jiných srazech daleko. Bylo znát, že pořadatelé včetně pana předsedy srazy Velorexů neznají a nevyužili toho, že mají zatím ještě možnost besed s pamětníky, a že by mohli těm, co z dálek přijedou, umožnit dle možností nějaké slevy jako poděkování, že přijeli. Ale byl to první sraz, každý jsme někdy začínali, takže bych těmto setkáním v Solnici určitě dal ještě šanci. A perlička na závěr - jeden z pracovníků stihl před srazem vytvořit program, který z drátů vytvořil krásný závěs na klíče ve tvaru Velorexu! A ten si mohl každý návštěvník zdarma odnést...
Nedělní vzpomínková jízda už byla jen pro věrné, kteří byli ochotní projet si místa, ve kterých se zastavil čas, a stavit se ještě jednou u pomníčku u České Třebové. Tato zastávka měla ale ještě jeden cíl - zkusit vytvořit fotografii stejnou jako v roce 1954! Protože se však velmi změnil terén a navíc na rozdíl od zimy bylo všude spousty zeleně, málo kdo by ve fotografiích poznal podobnost.
Od pomníčku jsme ještě zajeli "pozdravit" Františka na parnický hřbitov a po obědě zajeli dát svíčku i Mojmírovi. A s kapkami deště v zádech se rozjeli domů - možná to mělo symbolizovat konec smutného víkendu...
Fotografie: Zdeněk Říha, Hana Fučíková
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
