Zbastlený. Toto hanlivé slovo bývá mezi veteránisty velice často používáno. Ne vždy samo o sobě dokáže vyjádřit stav vozidla, jako v případě tohoto vozítka Velorex.
Zbastlený Velorex
Autor: Jiří Bartuš
Bývá zvykem, že se na MotoMagazínu snažíme upozorňovat na ta historická vozidla, která se dochovala v původním stavu, který si zaslouží být zachován. A to i v případě, že předchozí majitelé provedly drobné vylepšení či úpravy. Díky nim se z tuctového vozidla může stát zajímavý svědek doby, ve které bylo používáno v běžném provozu.
Ne vždy se však předešlý majitel vozidla spokojil s drobným vylepšením. Dobové okolnosti spolu s šikovnými ručičkami dokázaly nejednoho majitele přesvědčit k radikální přestavbě vozidla. Mnohdy natolik radikální, až se dnešní příznivci motoristické historie nestačí divit.
U vozítek Velorex byly úpravy a přestavby velice častým jevem. Je to pochopitelné. Vozítka už v době svého vzniku neposkytovala příliš komfortu, natož v době, kdy se osobní automobil stal běžnou rodinnou součástí. Většina dobových úprav se soustředila na vylepšení uživatelského komfort v podobě zavedení vytápění a vylepšení ovládání vozítka. Byl-li majitel dostatečně kreativní, dokázal vozítko poměrně snadno přetvořit do podoby, jak mu jen fantazie dovolila. Výsledek takových přestaveb byl značně závislý na jeho možnostech a zručnosti.
Vzpomínka na slaný roztok.
Byly doby, kdy vozítka Velorex sloužila v každodenním provozu po celý rok. Jízda vozítkem v zimním období nebyla nijak snadná. Při sněhové nadílce se třístopé vozítko velice těžko ovládalo. Zvláště pokud byly na silnici vyjeté sněhové koleje. V to případě většinou zadní kolo sklouzlo do jedné z nich a jízda se proměnila v jeden permanentní smyk. Nepřítelem velorexáře však nebyl jen sníh. Hlavním nepřítelem byl chlad. Zde však nemyslím potřebu teplého obleku. Ten byl samozřejmostí i u spoře topících Škodovek. Mám na mysli chlad, který způsoboval zamrzání kondenzované vody na vnitřní straně čelního skla. Proti tomuto neduhu byla obrana jen v neustálém potírání skla solným roztokem z nádoby na sedadle vedle řidiče. Ještě že tenkrát nebyl takový provoz.
Mnoho dnešních renovátorů se nestačí divit, co šlo s chudákem Velorexem napáchat. Proč jen měl k dispozici svářečku, bědují. Nebo. Kde vzal ty tenkrát nesehnatelné hliníkové plechy, kterými vozítko obalil?
Samozřejmě existují i výjimky. Vzpomeňme radikální přestavby vozítek Velorex Františka Honce či známého konstruktéra Julia Kubinského. Jimi upravená vozítka jsou dnes velice ceněnými raritami.
 |
 |
| Vozítka HOBA I |
Vozítka HOBA II |
Více informací o přestavbách vozítek Velorex Františka Honce naleznete v článku Přestavby tříkolových Velorexů Františka Honce.
Opakem budiž vozítko Velorex prodávané na jarní MotorTechně v Brně roku 2014. Z fotografií je patrné, že k posouzení zda jde původem o Velorex či ne, nestačil jen zběhlý pohled. Velorex byl dovezen z Polska, což se dalo tušit. Polští motoristé byly totiž, co se týče přestaveb vozítek Velorex, absolutní špička. Bohužel v kvantitativním slova smyslu.
 |
 |
 |
 |
| Vozítko Velorex - Jarní MotorTechna 2014 |
Na závěr řečnická otázka. Co s takovým vozítkem?
Zbastlený, bastl, bastlit pochází jak jinak než z německého jazyka. Sloveso basteln v překladu znamená kutit či podomácku zhotovovat a je součástí spisovné slovní zásoby.
|
|
|
