Renovace sidecaru Velorex typ 560, vozíku PAv40 a motocyklu Jawa 250 typ 559
Autor: Jiří Čihák
U nás doma vždy motorky byly, můj vztah k ním je velmi kladný již od devíti let kdy jsem začal jezdit na pařezu. Pak to šlo rychle, Mustang, Simson, MZ… Kolem 17. roku života mě však uchvátila 4 kola a s motorkami byl konec. Jak se ale časem ukázalo, nebylo to na dlouho. Tři roky poté ke mně přijel bratranec s 350 – 354 se side Velorex 560 a v těch bobech letících pár centimetrů nad zemí mě povozil a v té chvíli bylo jasno. Tu absolutně neovladatelnou tříkolku musím mít!!!
A tak to začalo inzeráty,noviny.. Internet jsem tehdy neměl a proto inzerát v ČMN kde stálo JAWU 350 SE SAJDOU ROK 56 CENA 6000 KČ byl to pravé. Volal jsem tam hned ráno po noční v 6:00, nikdo to nebral.. (že by ještě spal?). V poledne mě vzbudil telefon, jestli prý ji ještě chci, že už volalo sto lidí ale já byl první. Vzal jsem vlek, peněženku, přítelkyni jako závozníka a vyrazil jsem!! Na pána jsem chvíli čekal v Benešově a pak jsme vyrazili na jeho několik kilometrů vzdálenou chalupu, kde se ovšem mé touhy zcela nevyplnily. Z jawy 350 zůstal rám s vidlicí, maskou a tachometrem a krabička se zbytkem motoru. Sajda už vypadala lepší stála, nebo spíše ležela na zahradě pod trešní, Bez plexíku, držáků a sedla, v půlce zlomená a stála v ní voda. Stav napovídal tomu, že pod tou třešní ležela už když jsem se narodil. Ovšem korunu tomu nasadila přítelkyně, která každý krásný stroj, který si přivezu domů pojmenuje starým krámem. Ta totiž na sajdu koukla a prohlásila čekala jsem to horší. Prodávající se usmál a mé plány na smlouvání o ceně byly ty tam… Nicméně vrak jsem koupil a začal k němu shánět tažný motocykl.
Bylo léto 2005. V srpnu jsem vyrazil na burzu do Chotusic a i když nejsem zbohatlík abych si mohl dovolit kupovat motorky na burzách, nějakou korunu jsem si s sebou vzal. A skutečně, byla tam! Jawa 250 – 559 a dokonce i s kompletní sajdou a s doklady. Byla funkční a nebyla to žádná složenina jen na prodej. Pán za ni chtěl 15 000,-. Po chvíli přemýšlení mi to nedalo, půjčil jsem si ještě pár korun od táty a už jsem ji tlačil směr parkoviště.
Doma začalo oživování, které netrvalo dlouho. Ještě to odpoledne jsem se chystal na první jízdu. Nikdy před tím jsem však takovou soupravu neřídil. Jízda proběhla následovně: Vyjíždím ze vrat, chci odbočit doprava avšak jedu rovně, spíše trochu doleva, místo na silnici do areálu bývalého družstva, kde se však nedaří udržet rovný směr, stále jedu doleva, opět křižuji silnici a svou cestu končím na poli kousek od vrat ze kterých jsem vyjížděl. Táta z toho měl obrovskou srandu, která trvala jen do okamžiku, než za řidítka usedl on. Situace se takřka opakovala… Motorka neměla tlumič řízení a nebyla seřízeny sbíhavost, dnes už vím že je to pro jízdu se sajdou dost podstatná věc. Pán vyřídil převod a doklady mi poslal. Poslal je ovšem na dobírku a výše dobírky nebyla zcela směšná… Co se dalo dělat,nechtěl jsem přijít o origo doklady, tak jsem zaplatil.
Do podzimu jsem jezdil a na zimu začala renovace. Vše jsem rozebral, nechal opískovat za litr rumu a začal vyvařovat, tmelit brousit… To probíhalo v garáži. Během toho v dílně jsem částečně rozebral motor, vyměnil ložiska, spojku,primární řetěz hřídel našlapování a motor očistil a přetěsnil. Během toho jsem navštívil pár burz a utratil nechutné peníze za chromy, kola, gumové díly atd…
O renovaci motorky se rozepisovat nebudu, kývačky a panelky dnes renovuje kde kdo a tak ví, co to obnáší. Snad jen že při jízdě se sajdou se některé díly unavují více, například rozeta, celkově větší opotřebení brzd a možné deformace rámů…
Mezi tím jsem z Třeboně přivezl PAva za 3000 Kč. Tažné a kryt řetězu od kolegy z práce.
Nějaké díly od bratrance a zbytek z domácích zásob. Co se týče replik, zejména pak těch tureckých, také jsem nějaké koupil. Výfuky a sedla byli vcelku v pořádku, výfuky sice potřebovali trochu dopasovat ale budiž. Horší to bylo s rámečkem předního světla, do kterého nepasuje žádná parabola a navíc seřizovací šroub nahoře a upevňovací dole nejsou v jedné ose!! Dále pak víčko nádrže,které je moc vysoké a při zavírání odře nádrž. Tyto velice zdařilé repliky mám nyní v šuplíku na půdě.
Co se týče renovace sajdy a páva je dobré když jsou tyto věci kompletní u sajdy jsem repasoval tlumič, obrousil a připravil pod lak, částečně zalaminoval a dokitoval blatník a opravil a zavařil hrnečky světýlek a nechal pozinkovat některé držáky, společně s některými díly na motorku a páva. Lišty mi vyleštil bratranec, byl to tzv. úplatek protislužbou.
Všeobecně jakou problém bych viděl shánění různého spojovacího materiálu. U pávíka to bylo o trochu horší. Měl mít víko nasouvací, ale někdo ho vylepšil pantem z králíkárny a kolem dokola v něm bylo v součtu asi 40 děr. To jsem zavařil, tyhle práce mě baví, horší už to je s následným tmelením a broušením, to už mě tolik nebaví… Celou soupravu jsem sám kompletně připravoval pod lak a následně stříkal a následně opět celou obrousil z důvodu nespokojenosti s výsledkem a nechal fouknout od kamaráda včetně linek provedených metodou airbrush.
Během renovace jsem se snažil dodržet více či méně originalitu, nutno však říci, že jsem to dělal pro svou zábavu a radost a proto samozřejmě jsou nějaké nedostatky v podobě například šroubů, třeba M8 mám pokovené na 13 klíč s vyznačenou pevností. Mě to nevadí a jestli někomu tak je to jeho problém. Píšu o tom jen proto že často pročítám články veteranfóra a takovéhle problémy se tam řeší často. Pro mě je spojovací materiál prvek téměř bezpečnostní a myslím že prasklý šroub a následné poškození jakékoliv části motocyklu je mnohem horší než mít na šroubu, který drží tlumič, nebo stahuje vidlici vyznačenou pevnost. Jak říkám je to věc názoru a jelikož naše republika je prý demokratická, tak ať si renovuje každý jak chce.
Moje renovace proběhla z největší možné části v domácích podmínkách. Údaje o částce na ní vynaložené jsem si nevedl. Možná ze strachu že by onu částku někdo spatřil a způsobilo mu to psychickou újmu. Ale myslím nebo spíše vím že celková cena byla nad 50000 Kč a řekl bych že dost vysoko. Renovace mi trvala asi dva a půl roku. Ne, že byla tak náročná, ale měl jsem několik i několikaměsíčních přestávek na jiné činnosti. Dalo by se říci že práce probíhali spíše v zimním období. Na technické jsem byl asi před dvěmi týdny a motorka se moc líbila.
Od složení mám najeto asi 300 km a k mé spokojenosti zatím vše funguje jak má. Pouze tachometr po 150 km vypověděl činnost a tak má nyní vyměněný strojek.
Tak to je asi vše, takhle napsané to vypadá zrovna tak jednoduché a rychlé jak jsem si to představoval, ale ve skutečnosti to bylo o něco náročnější. Je jaro takže hurá na silnice a doufám že se někde potkáme, všem jawičkářům zdar a hlavně hodně úspěchů při renovaci Vašich strojů.
V Kolišově 12.4.2008
|
