O vozíky za motocykl je stále veliký zájem. Oprašovat staré dobré kousky nelze do nekonečna a tak vznikají i nové projekty vozíků.
Renovace návěsného vozíku PAv 40
Autor: Ladislav Kotrla
Vlastním Tatran 125 S, skůtr vyroben 1967 v Povážských strojírnách a jednoho dne mne napadlo – pořídit si k němu přívěsný vozík PAv. Takovýto vozík měl kdysi můj strýc, ale tahal jej za skůtrem ČZ 175/501. Vždy, když k nám přijel, tajil se mi dech při pohledu na tu krásnou soupravu!
Po takřka pětiměsíčním intenzivním hledání na internetu jsem objevil konečně vozík, který mně přímo vybízel - kup si mne! Měl totiž vše, co správný PAv 40 má mít, pouze zalomený klíček v zámku víka byla malá vada na kráse. Po nezbytné telefonické domluvě s prodávajícím jsme poslední únorovou neděli proměnili s manželkou Janou na celodenní výlet do Mladé Boleslavi. Cesta z Kopřivnice směr Brno a poté po D1 na Prahu byla nekonečná, neboť po celou dobu hustě sněžilo a chvílemi byl čas proti nám. Na místo určení – benzínovou stanici v Mladé Boleslavi jsme ale přijeli takřka na minutu přesně. S prodávajícím – m.j.velkým fandou historických motocyklů – jsme při kávě diskutovali o společném koníčku téměř hodinu. Vzhledem k neustávajícímu sněžení jsme se ale rozloučili a vydali se na cestu zpět domů.
Následující týden byl ve znamení kompletní demontáže PAvky, protože jedině takto člověk zabývající se renovací, pozná vše od A do Z. Původní majitel vozíku byl očividně zodpovědný, protože všechny pohyblivé části byly poctivě mazány. Karoserie a ostatní kovové prvky nevykazovaly nejmenší náznaky koroze, pouze povrch laku byl poněkud matový, na pravé straně po směru jízdy jsou škrábance, asi od uskladnění v kůlně. Pneu Barum nejeví známky zteření, ani povrchové ojetí. Kryt koncového světla má oranžovou barvu, bohužel dnešní legislativa je nekompromisní a vyžaduje pouze barvu červenou. Naštěstí jsem koupil repliku světla včetně gumy pod něj na burze, jako i zámek víka a gumové podpěrné nožičky. Bohužel, přední bílé i zadní červené odrazky na tykadlech, zubem času neplní svoji funkci, byly proto nahrazeny plastovými shodného průměru. Jelikož všechny kovové části vozíku byly před lakováním opískovány, muselo dojít k rozřezání a odstranění gumových hadic na bočních tykadlech. Ovšem sehnat poté černou hadici o vnitřním průměru 22 mm, podélně rýhovanou – to byl běh na dlouhou trať – v mém případě 16 dní intenzivního telefonování, psaní, ježdění, atd. Nakonec jsem ji uviděl u známého svinutou v garáži, údajně ji používá k napouštění bazénu, zrovna ji měl však zazimovanou. Po chvilce přemlouvání mi přece jen metr odříznul a daroval. Vlastní přípravu – tmelení, broušení a lakování jsem přenechal odborníkovi, který opravdu odvedl kus poctivé práce a určitě mu v nejbližší době svěřím lakování svého Tatrana, který také podstoupí ozdravnou renovační kůru.
Mimochodem - víko u PAv 40 je odnímatelné, což je velké plus při nakládání věcí větších rozměrů, ovšem na druhou stranu je celkem problém při zamykání, a to – najít tu správnou polohu víka, aby opravdu došlo k uzamčení. Zhruba po čtyřech měsících od koupě vozíku jsem ve stadiu dokonalosti, připraven na STK s Tatranem, PAvkou a následuje zápis vozíku do OTP. Tomu ovšem předcházela vlastní výroba tažného, neboť sehnat originál v dnešní době nelze.
Na německém serveru jsem objevil několik fotografií, na kterých byl Manet, starší bratr Tatrana vyobrazen i s vozíkem. Vzhledem k odlišné karoserii Manet / Tatran jsem nakonec musel tažné ušít na míru. Typový průkaz – rodný list každého vozíku PAv se dá sehnat jako předloha na internetu, do které zapíšete údaje dle typového štítku, umístěného na rámu vozíku. Materiál na výrobu tažného – trubka o vnějším průměru 22 mm, plocháč 35x110 mm, ohýbačka a šikovný svářeč byly výsledkem funkčního zařízení, které bez potíží prošlo na STK!
Konečně je tady jaro, vzduch voní probouzející se přírodou a suché silnice vybízejí konečně k projížďce na motocyklu. Oproti loňskému začátku sezóny ovšem vyjíždí se mnou ještě cosi, co není jen tak k vidění na našich cestách – vozík PAv 40 v původním barevném provedení, včetně zlatého linkování, a v těsném závěsu za Tatranem.
První jízda proběhla s nejvyšší opatrností, prázdným vozíkem a maximálně rychlostí 60 km/hod. Najel jsem asi dvacet kilometrů a vrátil se do garáže, kde proběhla kontrola všech částí, včetně závěsu a uchycení k Tatranovi. Vše bylo v pořádku a nic tedy nebránilo zkoušce naplno.
S manželkou Janou jsme v červenci sbalili do vozíku stan, spací pytle, karimatky, nezbytné pomůcky pro kempování a vyrazili na 80 km vdálené místo v oblasti Oderských vrchů …
Vozík PAv 40 je dobový vozík, který skvěle poslouží i v dnešní přemotorizované době a všude, kde zastavíte, budí u kolemjdoucích neskrývaný zájem a obdiv.
|
