Víte sami jak to bývá tak jednoduché…jen ….. příhodit během prohlížení online aukce. Tímto způsobem přeměnil Jim Algar krizi středního věku na Featherbed Norton Domi 99...
Pokud řeknu, že jsem vždycky chtěl Britskou motorku, ale věci jako je práce, svatba, děti apod budu jako chodící klišé? Samozřejmě že budu. Dobrá. S potěšením jsem se dal na scestí.
Vyrůstaje v jižní Kalifornii během 50tých a 60tých let byly Britské motorky všude. Chlapík co dělal u nás na benzínce měl obrovskýho Matchlesse a vždycky byla sranda vidět ho (zkoušet) to startovat. Pár děcek na střední škole měli Triumphy. Oba zapomněli přidělat výfuky a zvuk příjezdu byl slyšet přes půl školy každé ráno. To byly způsoby.
Svoji první motorku jsem měl, když jsem byl v Japonsku s Air Force v roce 1966. (Vy tam vzadu, ti co tak pohybujete rty; přestaňte s tou matematikou, Ano - jsem na šikmé ploše patesátníků) Naškrtil jsem každou penny co dovoloval plat vojáka a koupil novou Hondu 350 Scrambler. Zlomyslná motorka, na které jsem se i přes vícero pokusů nebyl schopen zabít. Ach ta nevinnost mládí.
Když jsme se s rotou vrátili zpět do států, prodal jsem tu motorku dalšímu letci (stejně tak i on). O pár let později, na vysoké, jsem se rozhodl, že motorka by z úsporných důvodů rozumná na pojíždění když manželka zrovna jezdila (našim jediným) autem. Dealer kterého jsem navštívil měl vystaveného nablýskaného nového Norotna Commando a pouhé postávání poblíž něj dělalo podivné věci s mými (jen trochu) dospělými hormony. Naneštěstí peněženka nebyla nikde nablízku hladině mých hormonů, tudíž tenkrát žádná Britská mašina pro mě; mohl jsem si (tak akorát) dovolit další Hondu, CB 175 dvouválec. Příliš dobře zpracovanou, příliš spolehlivou, příliš nudnou.......
Dobrá, rychle dál do současnosti (opravdu chci přímo) Děti vyrostly, kariéra pokračuje a žena, blahořečím jí, je velice chápavá.
Krize středních let? Samozřejmě mí drazí, jděte do toho.
Takže jednoho dne jsem na eBay (hledal jsem něco jiného, opravdu) viděl tohle: 1956 Norton: Dominator, Model 99. Musel jsem si udělat rychle výpravu svou mentální databází. Ale ano, Dominator, dvouválec – ten před Commandem, Featherbed frame...atd.
Tak jsem dal příhoz, o němž jsem si upřímně myslel že má malinkatou šanci. Mimo to jsem proušil všechna zásadní pravidla koupě motorky: naslepo atd. Představte si mé překvapení (polk!) když mi bylo oznámeno, že jsem hrdým majitelem Nortonu Dominator Model 99 r.v.1956.
Motorka byla v Renu v Nevadě, nějakých 500 mi daleko. Sundal jsem tedy zadní a střední řadu sedadel z Pontiacu Montana (Opel Sintra v Anglii) a zamířil na sever. 500 mil nahoru v sobotu, 500 mil zpět v neděli a můj Norton (můj!, celý můj) byl bezpečně usazený v garáži.
Jak jsem teď na tom? Inu, mám z brusu novou sadu stranových a nástrčných Whitworth klíčů, vstoupil jsem do klubu majitelů Nortonů, pamatuji si Norvilovu (obchod s díly na norotny v USA pozn.red.) adresu a mail, a už se vrhám na motorku. Těsnění na klice prosakuje a zvesela plní kryt primáru olejem (na což mě prodávající dopředu upozornil) a tomu se právě teď věnuji. Motorka teď má laminátovou nádrž (černou a zlatou imitující Commando), ale původní kovová byla součástí prodeje takže se tam případně vrátí kvuli původním barvám. Pár dalších věcí je rovněž neoriginál (přední blatník a výfuky jsou kousky z roku 1957), ale zatím ještě nic, co by stálo za obavy. Je to zkrátka příliš velká sranda.
Krize středních let? Samozřejmě mí drazí, jděte do toho.
Kdokoli s komentářem, radou, postřehem nebo zkrátka kdokoli kdo by chtěl pokecat o Dominatorech mě zastihne na elfspear@comcast.net.
|
