Někteří expozici jednostopých vozidel viděli na hradě Kámen u Pacova náhodou. Někteří navštívily hrad Kámen plánovaně právě kvůli této expozici. A někteří si návštěvu hradu kvůli expozici jednostopých vozidel teprve plánují.
Muzeum motocyklů na hradě Kámen
Autor: Michal Čtrnáctý
Historie nevelkého hradu Kámen se datuje už od poloviny 13. století. Po roce 1948 byl hrad stejně jako řada podobných objektů zkonfiskován státem posledním soukromým majitelům a poté stejně jako řada podobných objektů postupně chátral. Během následujících dvaceti let sloužil pro potřeby různých organizací od místního JZD po armádu. Výsledkem jejich péče byla v 60. letech minulého století ruina s propadlými krovy a stropy. Když v roce 1974 řešilo pražské Národní technické muzeum nedostatek místa a hledalo nové prostory pro umístění motocyklů, padl výběr právě na tento nevyužitý objekt. V rozhodnutí údajně hrála roli i blízkost města Pacova spjatého s motocyklovou historií. Po nezbytných opravách hradu zde NTM umístilo svou stálou motocyklovou expozici, čímž se hrad Kámen stává naším nejstarším motocyklovým muzeem.
Od mé poslední návštěvy muzea uplynulo už mnoho let. Byl jsem proto zvědavý, jakým směrem se expozice motocyklů posunula, zvláště poté co jsem se dočetl, že byla v loňském roce upravena a rozšířena.
V polovině června vládla ještě na hradě předsezónní pohoda. Návštěvníků nepřicházelo mnoho a tak skupina, ve které jsme se s manželkou vydali na prohlídku, byla pouze tříčlenná. Motocyklů je tu dnes k vidění opravdu více než kdysi, mezi nimi řada velice zajímavých unikátů, přesto jsem byl současným stavem poněkud zklamán. Od našeho nejstaršího muzea, navíc pod křídly takové instituce, jakou je NTM, jsem očekával přece jen trochu víc.
Pokud bych měl najít jediné slovo, které by nejvíce charakterizovalo můj celkový dojem, pak by to asi byla nesourodost. Poněkud nesourodě na mě působilo jak spojení empírových interiérů hradu s technikou 20. století, tak expozice motocyklů samotná. Hrad Kámen totiž už dávno má i jiné ambice, než být pouhým muzeem techniky. Odehrávají se zde svatby i rytířská klání a ve větší části vnitřních prostor návštěvník uvidí klasické zámecké interiéry, nyní doplněné výstavou historických dětských kočárků soukromé sběratelky. Zatímco tato část je doprovázena výkladem průvodce, část věnovanou motocyklům už si návštěvníci jen mlčky prohlížejí. Zmiňovaná nesourodost je bohužel charakteristická i pro první hlavní místnost, která je věnována domácí motocyklové produkci. Vedle sebe tu stojí jak unikáty, tak poměrně všední stroje z různého období. Některé exponáty, jako například robustní dvouválcový motocykl pro závody kol za motorovým vodičem, si z minula dobře pamatuji. Některé naopak chybí, jiné jsou nové. Najdete tu vedle sebe stát stroje z pionýrských dob našeho motorismu jakým je krásný řemenáč Walter, unikátní poválečný čtyřtaktní prototyp ČZ, i poměrně všední stroje novější výroby jako Jawa 350/634, nebo Jawa Pionýr. Mezi motocykly jsou tu a tam rozestavené zajímavé motory (Laurin a Klement, Perun, Itar…), bohužel bez bližšího popisu, takže neznalý návštěvník se o nich mnoho nedozví. Uspořádání této hlavní části motocyklového muzea působí poněkud amatérským laciným dojmem. Zdá se, jakoby tvůrci expozice nakoupili všechen potřebný materiál v místním hobby-marketu. Stroje stojí na soklech z OSB-desek, před nimi je nepříliš šťastně umístěno jakési dřevěné zábradlí s vodorovným pruhem neprůhledného polykarbonátu, které jednak slouží k upevnění popisek jednotlivých exponátů, jednak brání návštěvníkům, aby si tyto exponáty mohli lépe prohlédnout. Z popisu ČZ125T jsem se dozvěděl třeba i to, že to byly stroje natolik úspěšné, že americká firma Indian přistoupila po válce k jejich licenční výrobě. Ti co už o „zetkách“ něco vědí, by toto tvrzení jistě označili za nepřesné, což by byl ještě výraz velmi eufemistický.
V dalším větším prostoru je vystavena poměrně rozsáhlá sbírka mopedů a motokol, vesměs zahraniční výroby. Opět s minimem doprovodných informací. V minulém roce byla stálá výstava motocyklů rozšířena ještě o další dvě nevelké místnosti přístupné z nádvoří hradu. První z nich je věnována skútrům Čezeta a naleznete zde jejich základní typy - 501, 502 a nákladní rikšu 505. Druhá místnost presentuje dvěma čtyřtaktními motocykly soudobou produkci firmy Jawa. Na nádvoří se pak s Vámi rozloučí notně omšelá Jawa 350/634 se sidecarem Velorex, a potrhaným sedlem.
Na hradě Kámen jsme s manželkou strávili velmi příjemné a poklidné odpoledne završené debatou s místním prodejcem občerstvení, který nám coby člen skupiny historického šermu „Jezerničtí páni“ ochotně podal výklad o středověké válečné taktice a zbroji a zcela nezištně mi zapůjčil k vyzkoušení jasanovou repliku historického luku, kterou mezi řečí vytáhl zpoza chladící skříně s nápoji. Přesto jsem se nemohl ubránit mírně rozpačitému dojmu, který ve mně naše nejstarší motocyklové muzeum tentokrát zanechalo.
|
