Nejlevnější auto na světě
Autor: Jiří Bartuš
V nedávné době se v médiích objevila zpráva o tom, že indická automobilka Bajaj Auto začala vyrábět nejlevnější auto na světě, Bajaj Qute. Nemá smysl se zde zabývat parametry tohoto miniautomobilu, protože při ceně přibližně 48000 Kč, za které se bude v přepočtu prodávat, je jasné, že nemůže jít o žádný zázrak. A po pravdě řečeno se ani o žádný zázrak nejedná.
Co však mě nemile překvapilo a o čem zde chci psát, je množství odsuzujících rekcí, kterých se tomuto automobilu ihned dostalo od redaktorů českých motoristických periodik. Například v ostré, rádoby vtipné, reportáži v televizi Nova, vysílané 10.10.2016, byl několika našimi motoristickými novináři indický automobil okomentován jako v provozu nebezpečný, přičemž padlo i přirovnání k rakvi na kolech.
Co opravňuje novináře k takto netaktní rétorice? Je to jen jejich oprávněná "obava o bezpečnost", nebo spíše jejich vlastní nabubřelost? Nabubřelost z pocitu, že do našeho dopravního provozu mohou být vpuštěny jen vyspělé automobily vyhovující náročným crash testům a dosahující oslnivých dynamických parametrů? Nabubřelost z toho, že si většina obyvatel může dovolit nárazuodolné SUV? Jaké automobily jsou tedy dle jejich představ bezpečné? Jde o asistenční elektronikou napěchované SUV? Nebo rovnou pancířem oplátované tanky?
Jde vůbec stanovit kde je hranice oné tolik preferované bezpečnosti? Co na to řeknou třeba motocyklisté, nebo řidiči veteránů? Zamyslel se někdo z novinářů nad tím, že ona jimi preferovaná bezpečnost bude vždy jen relativní?
Copak i dnes nejezdí po evropských silnicích mnoho automobilů nesplňujících současné představy o bezpečném automobilu? A nemusí jít jen o masově vyráběné automobily pro široké masy. Myslíte, že nějaké Ferrari či Lamborghini, novináři tolik opěvované ikony 70. let, splňují požadavky na bezpečnost posádky v případě nárazu do překážky? Pravda tedy bude spíše v té nabubřelosti.
Dnešnímu světu vládnou bezpečnost a ekologie. To jsou zaklínadla dnešní doby, kterými se kde kdo ohání. Zaklínadla dotažená do takové podoby, kdy již nelze objektivně rozeznat jaké opatření znamená přínos a jaké jen kamufluje něčí snahy po zisku.
 |
| Bajaj Qute na oficiální tovární fotografii |
Je zcela pochopitelné, že zrovna v Indii se našel výrobce, který zkouší prorazit na trhu s jednoduchým levným automobilem. V zemi, kde většina pohybu se děle za pomoci lidské síly, případně na motocyklech, je jistě touha lidí o dokonalejším dopravním prostředku velice silná. Podobná situace byla v celé Evropě po skončení druhé světové války. Lidé tehdy jezdili na všem co mělo kola a bojovali o každý litr benzínu, který jim stát dovolil. V situaci, kdy pohonných hmot byl dostatek, začalo mnoho i dnes významných výrobců vyrábět lidové automobily a lidová vozítka, protože ta se zdála v tu chvíli receptem na automobilovou bídu, která v Evropě panovala. Tato doba dala světu technické skvosty v podobě Issety, Messerschmittu KR200, Citroenu 2CV, Renaultu 4 CV a třeba našeho Velorexu. Společným jmenovatelem všech těchto vozidlem byla nízká cena, protože jen a jen nízká cena mohla tehdy lidem přiblížit svobodu pohybu v motorovém vozidle.
Nebojte. Indický automobil se v Evropě zcela jistě prodávat nebude. O to se ochránci naší bezpečnosti jistě se vší vehemencí postarají. Ostatně Evropané již ani po takových autech netouží. Jejich snem jsou dnes SUV.
 |
| Spíše než Bajaj Qute potkáte na našich cestách lidové vozítko Velorex. Jediné vozidlo na světě, které umí jiná leštit. |
|
