Penzion Athéna Suchý u Boskovic, Boskovice 7. - 8. května 2016
|
XX. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
Autor: Jiří Bartuš
Tak to máme za sebou. 20. ročník jarního srazu Velorexů v Boskovicích lze označit za mimořádně vydařený. Jasně. Podstatnou pozitivní roli sehrálo počasí, které po delší době vyšlo na jedničku, ale nelze pominout to, že hlavní zásluhu za vydařený sraz mají pořadatelé, které chystat sraz ani po dvacáté neomrzelo.
Dvacet let je dlouhá doba. A to i při srovnání se stářím vozítek. Vozítka Velorex zůstala stejná, ale lidé a svět kolem nich se za dvacet let proměnily poměrně zásadně. Ti, kteří pamatují první ročníky srazu v Boskovicích si musí chtě nechtě přiznat, že to co se zásadně proměnilo je vztah k jejich vozítkům. Kde jsou ty časy, kdy vozítka vlastnili jen opravdoví nadšenci? Tehdy, před dvaceti lety, se začalo o vozítkách Velorex více mluvit. Podstatnou roli v propagaci vozítek přinesly právě sekání, na kterých se jich objevilo větší množství. Přelomem byl jistě 2. ročník srazu v Boskovicích, kdy účast prudce narostla, což přitáhlo zájem médií. Potom to již šlo ráz na ráz. Téměř každý rok přinesl vyšší účast, lepší nabídku náhradních dílů, nové informace z historie výroby vozítek. Vozítka Velorex se začala stávat plnohodnotným veteránem a to i v chápání pravověrných veteránistů, kteří dlouhou dobu vozítka přehlíželi.
Poslední léta lze však pozorovat jistý útlum aktivit okolo vozítek Velorex.
Starší generace Velorexářů již nemá co objevovat a mladá generace má vše nachystáno na stříbrném podnose. Jako správný veterán, mají vozítka Velorex potenciál růstu ceny a všimli si jich i lidé, pro které je veterán vstupenkou do společnosti těch, kteří potřebují být in. Inu, nová doba.
Budoucnost tedy mají vozítka před sebou, cesty mají vyšlapány, jen aby to někdo něčím hloupým nepokazil. Třeba stát se svými restrikcemi, STK a pomahači a chrániči. Bývá totiž pravidlem, že právě zástupci menšin jsou ti, kdo přináší největší oběti.
Před dvaceti lety si mnoho lidí myslelo, že stačí postavit Velorex na náměstí kdejakého německého města a směnit jej tam za tisíce Marek, nebo rovnou za pěknou ojetinu. Pravdou je, že několik desítek Velorexů, přičiněním tvrdé měny chtivých jedinců, opravdu skončilo na západě, odkud se dnes za jinou tvrdou měnu zpětně odkupují.
 |
 |
Před dvaceti lety by LED osvětlení těžko někdo na vozítko namontoval. |
Před dvaceti lety by toto kolo jistě sloužilo v původním stroji. |
 |
 |
Před dvaceti lety vozík na trojkolku nikdo neměl. |
Před dvaceti lety by se každý za takový zaplátovaný Velorex styděl. |
 |
 |
Před dvaceti lety byla trampolína jen v tělocvičnách. |
Před dvaceti lety se tato koženka sehnat nedala. |
 |
 |
Před dvaceti lety používaly stahovací pásky jen odbborné firmy a protiteroristické jednotky. |
Před dvaceti lety by taková fotka nešla vyfotit. |
Před dvaceti lety by žádný fotograf Velorexům tolik fotografií neudělal...
Fotogalerie
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|