XII. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
aneb
11x v Boskovicích
Tak je to tu zas. Zkontrolovat hadráka, sbalit oblečení, náhradní díly a nářadí a vyrazit. Kam? No přeci na sraz Velorexů do Boskovic. A tento rok již po jedenácté. Má smysl tam vůbec ještě jezdit? Jistě že má. Poklábosím s přáteli, okouknu vozítka ostatních účastníků a hlavně nasaji tu správnou atmosféru. Soutěživé typy si zasoutěží v sobotním programu o pěkné ceny, avšak mně stačí proplétat se mezi vozítky a hledat stále nové staré myšlenky ukryté mezi trubkami.
Na letošním srazu viditelně přibylo čtyřkolových Velorexů. Tato vozítka byla vždy spíše opomíjena zejména pro tvarovou nezajímavost a pro celkovou technickou náročnost.
Změnila se též struktura zahraničních účastníků. Nově jsem zaregistroval posádku z Polska a Holanďané již v tak hojném počtu nepřijeli.
Celkově ovšem viditelně vozítek ubylo. Jindy zcela zaplněné parkoviště bylo nyní z části prázdné. Že by již začaly působit vlivy jako konkurence či okoukanost prostředí, nebo potřeba změny?
Veliká koncentrace vozítek a jejich technicky zaměžených majitelů je příležitostí i pro majitele jiných motorových vozidel, jenž si organizovaně i zcela individuálně dávají Boskovice jako cíl svých vyjížděk.
Má 11. návštěva největšího srazu vozítek Velorex mně nutí k zamyšlení. Com se za deset let mezi Velorexy vlastně změnilo?
Původně jsem chtěl psát, že se změnilo mnoho. Avšak při hlubším zamyšlení se až tak mnoho nezměnilo. Ano. Dnešní majitelé se již nemusí trápit výrobou náhradních dílů. Nemusí složitě hledat návody a rady. Avšak například klíčová součást - dynamostartér - je stále nenahraditelné druhovýrobou. A tomu odpovídá také cena.
Co se však bohužel stále téměř nezměnilo je myšlení majitelů vozítek. Najdou se jistě výjimky, ale stále je mnoho těch majitelů, kteří vozítko Velorex nechápou jako historické vozidlo se vším, co k tomu patří.
Příklad za všechny by mohl být již druhý exemplář dlouhého Velorexu pro 4 osoby. Slovy klasika "zase dva Velorexy v pr...".
Zajímavé je pozorovat vztah k vozítkům právě ze strany zahraničních majitelů. Dle stavu, v jakém se vozítka nalézají, mají méně práce Maďaři. Zdejší Velorexy jsou většinou dochované ve stavu bez úprav předchozími majiteli. Zato kreace Polských kovodesignérů neznají mezí. Současní zájemci a majitelé ze zemí, kde Velorex objevily až v 90. létech jsou velice zvláštní skupinou. Většina logicky nemůže chápat souvislosti vzniku těchto vozítek a tak je bere jen jako jakousi raritu. Bohužel toto se negativně odráží v úrovni renovací, kdy majitel striktně netrvá na shodě s originálem.
A to jsou tyto pseudorenovace v drtivé většině prováděny u nás. Věřím, že u strojů z produkce západních zemí by nikdo na takový přístup nikdo ani netroufnul pomyslet.
|
|
|
