Brno - Soběšice
Každým rokem se koncem sezóny koná u nás na předměstí jízda pravidelnosti Brno-Soběšice. Ačkoli nemám mnoho srovnání, slíbil jsem napsat pár slov o tomto, podle mne, dost mimořádném počínání partičky polodědků kolem MotorJurnalu.
Dobrá, řekne si nejeden zvídavý čtenář, pořadatelem se přece může stát každý, ale jak se upeče akce s takovou úrovní a věhlasem jako jsou Soběšice. Těmi tajnými ingrediencemi tedy budiž:
-místo a doba konání
Na tom se zkrátka nic moc vymyslet nedá. Dost to souvisí s následujícím odstavcem a je jasné, že v případě kolize s jinou akcí vítězí ta věhlasnější nebo bližší. Pořadatele mají asi nahoře rádi, protože během posledních pár let se trefili do těch nejkrásnějších raně podzimních dní. To ocení jezdci, stroje i diváci. Díkybohu společenský význam jízdy pravidelnosti Brno-Soběšice chápou i Brněnští radní a umožňují její každoroční opakování. Myslím si, že mládež z Kociánky vítá jakékoli rozptýlení
-tradice
Pokud mě chcete nařknout ze zaujatosti, tak tohle je argument: Brno-Soběšice jsou zkrátka v Brně tak nějak zakořeněné... Nerad opisuji, laskavý čtenář všechna fakta najde tady: http://www.veteranbrno.cz/sobesice/historie.html
-věk a zkušenosti pořadatele
Tady je věk, potažmo zkušenosti velká devíza. Shodněme se že kdo to myslí s veterány vážně, snaží se o sběr netuctových strojů, v případě neskromných i celé tématické sbírky. Prakticky každému začínajícímu sběrateli trvá než si prošlape vlastní cestičku, pochopí základní fakta a odhadne své síly. Tuším, že naprostá většina z nás si naběhla s výhodnou koupí, skoro kompletního stroje před nenáročnou renovací apod. V mém případě by to vydalo na vlastní článek o nekontrolovaném křečkování šrotu bez vidiny projížďky. Zásadní rozdíl ovšem je, když se v těch krámech někdo začal vrtat v 60tých, 70tých anebo 80tých letech, kdy stál půllitr 500,-Kčs a o Péráka nikdo za veterána nepovažoval. V těch časech předválečné čtyřtakty pomáhaly orat pole. Každý staromil musí jihnout při představě, že ta pitomost jménem internet neexistovala, obchod s veterány měl vesměs rozměr přátelské výpomoci, vykuků bylo poskrovnu a snobové si stavěli nóbl Áčkové chaty. Dokonce ani peníze neznamenaly to co dnes. To se pak daly nasbírat Čechie, Rudge, Red Huntery, ČZ Waltrovky a kdovíco ještě. Jistěže, každá mince má dvě strany a dnešní možnosti..... blabla.
Prostě jiná doba, přála krásným strojům. A nejen jim. Přála i báječným mužům, kteří byli za (v lepším případě) podivíny. Tito pánové v předdědkovském věku (omlouvám se všem případným ješitům z jejich řad - ale krom jejich strojů lze obdivovat i jejich dcery) se navzájem znají dlouhá léta a zkrátka se asi rádi vídají. A na toto jádro se nabaluje hromada dalších zájemců, včetně těch, kteří stejně jako já, přijdou jen očumovat. A že je co! Pánové, na šrotišti v areálu Kociánky by člověk div nenabyl dojmu, že čtyřválcový motocykl Ariel je něco běžného. Nikde jinde jsem neměl možnost obdivovat jektání Létající Veverky (Scott Flying Squirrel), nebo postát za megafonem startující ČZ-Waltrovky. Půllitry ať Pragovácké, nebo DOHC Jawy taky nejsou zrovna běžně k vidění - a tady se jich vždycky pár najde. Zkrátka snůška nereprezentativního vzorku předválečných strojů - hlavně velkých těžkých předválečných čtyřtaktů na jednom místě a v pohybu.
Dovolte ještě malou odchylku a poklonu - odjakživa obdivuji geniální název Bratrstvo Ručky. Jednak pro metaforické homonymum loga Rudge a pak proto, že mi zkrátka evokuje předválečné Foglarovy sígry s prackou, jen sedlající tyhle Ďábelské Stroje. A že je panstvo sedlají - oni na nich závodí. Prý jízda pravidelnosti. Přál bych vám přinejmenším zažít to mrazení v zádech když prohřívají ty pozotvárané čtyřventilové jednoválce a chystají se na start. A dost. Podívejte se na fotky a příští rok přijeďte.
Na veteranforu se nám několikrát rozhořela velevášnivá debata o tom co je a není veterán. Rozhodně nejsem samozvaný arbiter, ale všem křiklounům obhajujícím svou pravdu bych naordinoval tohle dopoledne jako povinné. Snad by potom pochopili, že výběr strojů je poněkud omezen v zájmu udržení vysoké úrovně popisované akce, přestože se tu prohánějí třeba ani ne 50-ti leté Nortony ES2.
Slovo závěrem? Samá chvála - ale ono není co hanět. Mé díky patří všem, kteří resuscitovali jízdu pravidelnosti Brno-Soběšice a zaručí mi jeden příjemný den v roce. A přitom by si mohli jet jen tak na výlet. Ale to by se jim do cesty motaly škodovky v TéDéÍčku, korejské džípy a podobný plevel.
Přeji všem zapáleným a slušným veteránistům pěknou sezónu 2007. Jindřich Huba
|
|
|
