|
Setkání Velorexů v Malém Beranově u Jihlavy 2000
|
|
Malý Beranov 9.6. _ 11.6.2000
|
Reportáž ze setkání Velorexů v Malém Beranově 2000
Po loňské absenci jsem cítil povinnost tento sraz navštívit. Kamarád Roman Beránek dal konečně do kupy svůj Velorex 250, takže nebylo co řešit. Odjezd byl stanoven na pátek 17:00.
Tradiční Romanovo zpoždění a oprava povolené matice výfuku mého stroje zpozdily odjezd asi o hodinu.Díky zpoždění jsme se mohli setkat s výpravou pěti Velorexů od Kolína a tak nás jela pěkná kolona. Cesta
probíhala ve stylu 10 km jízda – oprava Romanova Velorexu, roztlačení Romanova Velorexu – 10 km jízda,
prostě klasika. Nicméně kolem osmé hodiny jsme již testovali Jihlavské pivo Ježek, které se na srazu točilo.
Večer probíhal ve znamení nevázané zábavy u ohně spojené s konzumací již zmíněného piva prokládaného
rumem původně určeným na vaření grogů. Odolní jedinci šli spát až někdy kolem druhé hodiny, plus_minus,
nevím, nepamatuji se. Start sobotního závodu byl plánován až na desátou hodinu a tak nebylo třeba chvátat do
postele, tedy do spacáku.
V sobotu ráno měli někteří problémy se stabilizací základních životních funkcí, ale to k takovým akcím patří. Nejnáročnější činností na srazu bylo dočkat se startu závodu. Pořadatelé pouštěli na trať stroje po čtyřech
minutách a tak jsem se dostal na start až někdy kolem jedné hodiny. Závod spočíval v hledání zajímavých bodů,
které byly předem na trase závodu vyfoceny a závodníkům před závodem ukázány. Nebýt mé spolujezdkyně,
asi bych nenašel žádný. Součástí závodu byla též střelba na panďuláky z Velorexu a mírně technická vložka
na závěr. Ta spočívala ve scházení dřevěných špalíčků zadním kolem Velorexu. Na této disciplíně jsem pohořel
asi proto, že z praxe mám naopak natrénováno vyhýbání se překážkám. Ve střelbě jsem ovšem exceloval. Asi
jsem si vzpomněl na rok strávený na vojně. Nakonec jsme snad nedopadli až tak špatně.
Večerní zábavy a vyhlášení vítězů jsem se bohužel nezúčastnil. Věřím, že to stálo za to.
Závěrem musím konstatovat, že se tento regionální sraz opravdu vydařil. Musím poděkovat pořadatelům za
výbornou organizaci a všem zúčastněným za to, že byli fajn.
V Havlíčkově Brodě dne 14.6.2000
|
Mít hadráka v Americe je opravdové terno Jihlavské listy, úterý 13.6.2000 (kopie internetové verze)
JIHLAVA (jb) Kolem čtyřiceti plátěných vozítek se minulý pátek sjelo na víkendové setkání majitelů velorexů v
Malém Beranově. Skalní fanoušci těchto podivuhodných strojů na rozhraní automobilu a motocyklu se sjíždějí
čas od času na srazech na různých místech republiky; organizátoři odhadují, že je jich kolem dvou stovek.
Pro účastníky beranovského setkání byl na sobotu připraven orientační závod v okolí, v neděli pak defilé na
Masarykové náměstí. "Více než o závod jde hlavně o setkání lidí, pro které se velorex stal životní láskou,
" řekl jeden z organizátorů Pavel Novotný. Naprostá většina majitelů velorexů má i tzv. "normální" auta,
ale na své klenoty, o které se přes potíže se sháněním náhradních dílů s láskou starají, nedají dopustit.
"Několik velorexů jezdí i po Evropě a mít třeba v Americe hadráka nebo trabanta je největší pecka," prohlásil
Pavel Novotný.
|
Dnešní otázka? Mladá fronta DNES, pondělí 13.6.2000, strana 01 (kopie internetové verze)
... pro Jiřího Řezníka, organizátora víkendového celostátního setkání fandů tříkolových Velorexů v Malém
Beranově na Jihlavsku:
* Přispívá organizovanost majitelů tříkolek k jejich příznivějšímu vnímání ze stra ny ostatních motoristů a
veřejnosti vůbec?
Určitě. Činnost Velorexklubu rozhodně obraz majitelů tříkolek vylepšuje. Většina z našich členů i příznivců
totiž svoje vozítko používá také v běžném silničním provozu a díky určitému společnému postupu se nám
podařilo získat lepší postavení mezi motoristy. Nyní máme například méně problémů s policií, která nás nyní
beze jako plnoprávné účastníky dění na silnicích. Lépe se na nás dívají i pojišťováci. Také pro ně přestal být
Velorex starým krámem, ale získává postavení podobné veteránům
|
Nejdřív se mu lidé vysmívali, dnes ho obdivují a hýčkají Mladá fronta DNES, pondělí 13.6.2000, strana 02 (kopie internetové verze)
J i h l a v a _ Nikdo dnes pořádně neví, kde se vlastně vzal. Něco mezi motorkou a malým autem, zkrátka
starý dobrý Velorex. Jeho kouzlu podlehl i Josef Brychta z Jihlavy. Originální kousek ze sedmapadesátého
roku si pořídil před šesti lety a nedá na něj dopustit. "Chtěl jsem ho už před třiceti roky, kdy se ještě běžně
vyráběl. Tehdy vůbec ne z fandovství, v té době se mu každý vysmíval. Ale jezdil jsem do práce každý den
na motorce a s Velorexem by každodenní dojíždění za povinnostmi bylo přece jen pohodlnější a příjemnější,
" říká majitel hadráku. Jenže tehdy byl << Velorex>> přísně na příděl, koupit si ho mohli pouze tělesně postižení.
V malých sériích se vyráběl dvě desítky let a celkem jich vyjelo na silnice sotva několik stovek. Když se před
několika lety naskytla Josefu Brychtovi šance << Velorex>> koupit, konečně se dočkal. "Měl jsem štěstí, že na
něm kromě motoru vlastně bylo všechno původní. Motor jsem časem dal dohromady, ale mám s ním problémy
pořád. I proto jsem se orientačního závodu Velorexů nezúčastnil. Hodně se zahřívá a víkendové vedro by mu
nesvědčilo," přibližuje svoje vozítko Josef Brychta, který ani přes neúčast na padesátikilometrovém soutěžním
okruhu při nedělním defilé na Masarykově náměstí se svým hadrákem nechyběl. Přestože si Velorex pořídil
už hlavně z fandovství, nezakrývá, že mu svérázná tříkolka udělá i spoustu užitečných služeb. "Jezdím s ním
z Horního Kosova do Bedřichova do práce, při dnešních cenách přece jen neprojezdím tolik. Ale na delší cesty
se s ním už nevydávám, za dobu, co ho mám, jsem s ním najezdil tak devět tisíc kilometrů," říká. Josef Brychta
ale nezůstal u jediného Velorexu. "Dceru mám v Americe, a když moji tříkolku uviděl zeť, tak ji musel mít taky.
Zrovna teď mu jednu renovuji, za měsíc by mohla vyjet," plánuje. Ten svůj rozhodně míní nadále hýčkat.
"Je na něm hodně práce, ale on si ji zaslouží," říká jeho šťastný majitel Josef Brychta
|
|
|
|
