16. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 16. reportáž
|
26. srpna - sobota
Pořád ještě jsme v Alataw a zatím se neví do kdy. Dneska se hned po ránu jde dělat údržba na motorkách. Mě čeká nemilé překvapení: v noci obrovský vichr porazil dvě z motorek a ty pak shodily i tu moji. Plexi zázrakem přežilo, má na levém okraji jenom tři škrábance a trošku to poškodilo nálepku Padana. Podstatné je, že vydrželo. Nevydržel jeho levý spodní úchyt, rozlomila se plastová objímka. Ale to spravuji kusem drátu. Pád na zem nepřežila ani hliníková spojková páčka, tu budu muset vyměnit.
Plexi sundávám, protože mi překáží, když chci měnit páčku. A když už ho mám dole, měním i pravé zpětné zrcátko, které prasklo, když mi v horském lyžařském areálu nad Urumqui porazil motorku šílený Ma.
Už mám rozlomenou páčku vymontovanou, když zjišťuji, že samotná vyměnit nepůjde! V továrně inovovali, takže náhradní, co máme s sebou, se musí měnit jako komplet, i s objímkou. Potom se přezouvají zadní pneumatiky. Byl jsem skoro přesvědčen, že celou expedici dojedu s jedinou, tou původní, se kterou jsem stál na startu v Lianyungangu. Vzorek má pořád ještě víc než polovinu výšky. Ale nových pneumatik máme s sebou dost a mechanik Wu nařizuje přezout, aby se dál nevezly zbytečné věci.
A teď se teprve začínám divit: kluci čínští si neumějí vyměnit gumu! Jediný, kdo to dělá, je mechanik Wu a i ten ji rve na ráfek šroubovákem a jedním inbus klíčem, protože montpáky na tuhle expedici do nářadí nepřibalil nikdo. A zrovna ten inbus klíč se Wu-ovi daří do duše zapíchnout. A dokonce dvakrát po sobě, takže v mžiku jsou zničené dvě zbrusu nové duše!!!
Obouvám vysoké boty, všichni se diví proč, a pak jim ukazuji, jak se našlapává pneumatika na ráfek bez nářadí a bez násilí. Přichází mě požádat šestka, abych mu obul i jeho zadní kolo, tak kývnu že jo. Ale to stačí. Všem obouvat gumy, pánové, nebudu! Jste dost staří a teď jste viděli, jak se to dělá. Snažte se. Poradím rád, ukážu, jak se to dělá, ale dělat mechanika, abyste stáli kolem s rukama v kapsách, to ani náhodou...
Vyřazují se tři motorky, které dál nepojedou, jejich jezdci odjeli domů už včera. Jednička dává pryč svou motorku, na které trochu klepal motor a bere si bývalou osmičku. Čen, který měl dvojku, si bere pětku. Šestka jede na motorce číslo jedenáct a nechává si ji. Já si samozřejmě svou nevyměnil. Řekl jsem, že na ní dojedu, tak ať se kouká předvést! Zrovna tak si svou motorku nechává mechanik Wu. Ten ji má vymazlenou a nedal by ji taky...
Z vyřazených motorek se demontují kola, stupačky a řidítka, aby se vešly vedle sebe do druhého z doprovodných vozů, který s námi za hranice už taky nepojede. Mezi motorky se strkají ojeté i zbylé nové gumy. Zbavujeme se i všech náhradních pneumatik na předek. Ten se skoro nesjíždí a tak nebudou potřeba. S sebou se jako náhradní poveze už jen jedno kompletní obuté přední kolo, jedno kompletní zadní kolo a jedna nová zadní pneumatika navíc. Duše, ty se berou všechny. Pokud je budou kluci montovat tak, jako doteď, šroubovákem a inbusákem, určitě jich bude dost velká spotřeba. Já pro jistotu ještě z vyřazených motorek sundávám páčky a zrcátka, to se může taky hodit, i když teď už by měl být tým dost dobrý. V téhle chvíli bude, myslím, nejslabším jezdcem můj kamarád a angličtinář Čen.
K snídani jsem měl malý sáček mléka, které jsem usrkával brčkem. Mají ho docela dobře ochucené. A k tomu kousíček sušené ryby. Ta se prodává v placatých igelitových sáčcích velikosti A 4 a vypadá jako kusy silnějšího ručního papíru. A jak chutná? No jako ruční papír, do kterého byla včera zabalená ryba! A který je z ní ještě olepený kostmi. Takže ty vyplivuji...
K obědu si kupuji jen hrozen vína (doufám, že reportáže nečte moje doktorka, která mě nabádá k omezování cukru) a jdu si přečíst zprávy z domova do internetové kavárny. Řekl bych, že v hubnutí dost úspěšně pokračuji. Kalhoty už mi padají, musím utahovat pásek podstatně víc, než před týdnem. A špeky v pase už taky pomaloučku mizí. Když budu po večerech cvičit břicho a v Rusku budu jen o polívkách, mohl bych se vrátit štíhlý a krásný...
Včera jsme zajeli do osmdesát kilometrů vzdáleného města Bo La, kde jsem požádal o prodloužení mého čínského víza. To mi, díky skluzu původního plánu expedice, propadlo už před šesti dny. Řekli mi, že minimální pokuta za překročení platnosti víza je pět set yuanů za den (asi jeden a půl tisíce). Takže bych měl platit celkem našich deset tisíc. Jenže Čenova švagrová, která v tomhle městě bydlí, má za muže druhého nejvyššího radního a ten se samozřejmě s náčelníkem policie, která má vízové pravomoci, dobře zná. Tak jsem neplatil nic. Inu, protekce odjakživa světem vládla...
Ne, že bych se do placení nějak hrnul. Já měl před startem všechny doklady v pořádku a to, že už máme třínedělní zpoždění, není moje vina. Je to naprostým ignorováním původního itineráře. Vždyť my měli být už pozítří v cíli, v Rotterdamu!
Řekl jsem Čenovi, že pokud už, tak by tu pokutu měla platit fabrika v Jinanu. Nebo organizační výbor expedice v Linyungangu. Ale on na to, že je to jako vždycky a všude: pravdu sice mám, ale to policii nezajímá. Pro tu je směrodatné jen to, že mám propadlé vízum!
To nejpikantnější je, že zatím nemá ani pas, ani jakékoliv vízum, kromě mě, ani jeden z ostatních členů expedice. No a na to se tady, v Alataw, čeká. Doufám, že jim doklady přijdou dřív, než mě propadne to nové vízum, pro které si mám zajet v pondělí.
Pak mě bude čekat ještě problém s vízem do Kazachstanu. A až budu mít za sebou Kazachstan, tak do Ruska a potom ještě do Běloruska, protože ta všechna už propadla taky. Ptal jsem se Čena, ale ani v jedné z těchhle následujících zemí už žádnou další vlivnou švagrovou nemá...
 |
| Při údržbě se s motorkami nikdo z Číňanů moc nemazlí. To já si neumím představit, že bych s tou mojí takhle fláknul na zem! |
 |
| Montáž pneumatik je nejlíp dělat tím nejšpičatějším kusem železa, který je zrovna po ruce. Ať si duše užije. A tomu musím já, majitel pneuservisu, přihlížet! |
 |
| Dostal jsem fotku od jednoho z našich reportérů: tak takhle prý vypadám za jízdy, z pohledu zúčastněného pozorovatele... |
 |
| To nejhorší, co člověka může potkat, je nuda. A tak každou volnou chvíli, každé čekání, trávím tím, že otvírám půjčený notebook a makám. Neobejde se to samozřejmě bez zvědavých přihlížejících... |
 |
| Když jsme se vraceli z Bo La, skoro se nedalo jet, jak námi cloumaly poryvy větru. A vedle v poušti bylo vidět, jak se zvedá písečná bouře. Naštěstí šla směrem od nás... |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
