10. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 10. reportáž
|
Z města Jian chan vyjíždíme kolem kamenné fontány. Jsou na ní tři ženské postavy, tak krásně zaoblené a prsaté, že tomuhle dílu určitě žádné Číňanky modelem nestály. Tak možná nějaké buclaté Holanďanky. V každém případě se z tohohle sousoší dá usuzovat, že i Číňanům by se určitě pěkné a povětší poprsí určitě líbilo..
Ale nemám čas si to blíž prohlížet. Jedeme ve formaci, kolo na kolo a ve dvojstupech. A to si uhlídat, a nevrazit do toho před sebou, to vyžaduje nerozptylovati se!!! Jian chan je město mladé. nebýt toho, že se tu asi před čtyřiceti lety našlo druhé nejbohatší ložisko niklu a světě, nikdy by v tomhle kousku pouště Gobi nevzniklo...
Dneska jsme s naším mechanikem Wu mazali řetězy. Už ví, že já si na to potrpím, ostatním je to celkem fuk. Tady se to dělá tak, že se nakloní motorka a drží v rovnováze na bočním stojánku, aby zadní kolo bylo ve vzduchu. Wu jím jednou rukou točí a druhou kape olej z proděravělého víčka plastikové lahvičky na obíhající řetěz. Prostřednictvím Čena mu ještě dávám na vědomí, že je nejvyšší čas, abychom zkontrolovali a vyčistili vzduchové filtry. Zvlášť po té extrémně prašné etapě, jak jsme jeli předevčírem do té horské vesnické školy. Wu kývá že jo. Ale že ne dneska, jeden den to ještě vydrží a uděláme to zítra...
Kopce kolem výpadovky jsou zbarvené drobet nepřirozeným odstínem. Normálně tu je ten hlinitý písek hnědý, spíš do oranžova, tady je do šedozelena. Když si vzpomenu, jak je šedozelenavou vrstvičkou potažený starý, zoxydovaný nikl, musí ta barva tady okolo být od přítomnosti téhle rudy. Vpravo ohromný komplex elektráren, chladicí věže, rozvody, ze všech komínů se kouří. Výroba niklu spotřebuje spoustu elektrického proudu. A od elektráren se táhne několikakilometrový pásový dopravník, schovaný v šikmých betonových zastřešeních. Přechází horem přes silnici a vlevo pokračuje až někam, kde se rýsují kaliště odpadového popílku.
Fotím za jízdy. Střílím devět, deset fotek jen tak od oka a doufám, že aspoň jedna z toho třebas půjde večer vybrat. Já vím, je to hrozně neprofesionální. Ale jak fotit za jízdy z motocyklu? Zastavit celou kolonu a hledat si v klidu záběr, nepřichází v úvahu. To jsem mohl dělat loni, když jsem jel expedici vlastní. Tady mám příležitost fotit, jedině když všichni zastaví a to obvykle není co. No, snad vyjde aspoň jedna, nebo dvě...
Tady dokážou Číňané půdu, kterou poušti vyrvali, dokonale využívat. Všude kolem se táhnou vydlážděné kanály pro rozvod zavlažovací vody. Po asi padesáti metrech mají příčné odbočky a regulovatelné je to pomocí spouštěcích ocelových stavidel. Je to velmi obdělaná a využívaná země...
A představte si: tady makají vězňové na úpravě silnic a příkopů! Do půl těla, jen v plátěných kalhotách, které mají po stranách lampasy asi jako taxík, šachovnicově prostřídané bílé a tmavomodré kostky, aby bylo hned jasno. A tak hlavní silnici tu mají, i když vede pouští Gobi, bez prachu, bez písku, bez jediného kamínku. A to se to jede!
Je teplo, do zad hřeje slunce, ideální počasí na motocyklové svezeníčko. Dávám si za jízdy lok kafe, které už jsem si zvykl dělat tak, že si po ránu nasypu pytlík do balené vody a ono se to otřesy při jízdě ideálně rozpustí a rozmíchá i za studena. Všude okolo je země placatá, pořád je to ta Gobi a jen v dálce jsou vidět drobet hory. Tak je sranda, když tu potkáte dopravní značku nebezpečné stoupání. Ani čtyřku to nepotřebuje. Stačí na pětku jen maličko víc přidat plyn...
Vjíždíme do městečka, kde stojí kamenné sousoší s pasačkou ovcí, tradičním čínským pánem a s nezvykle evropským chlapíkem vedle. Čen tvrdí, že už v pátém století před naším letopočtem došli Římané až sem. Proto prý tu je tenhle pomník, který to znázorňuje a u kterého se teď všichni fotí.
A právě ve zdejším městečku mají rojeníčko kombajny! Čínské kombajny jseo nezvykle mrňavé. V tomhle městě je jich víc než aut. Jsou v každé ulici, zaparkované, nebo částečně rozebrané, ve stádiu opravování. Po městě jezdí, jeden přes druhého, ještě že jsou široké sotva jako větší náklaďák. Proti kombajnům, na které jsme zvyklí, jsou ani ne poloviční.
No jo. Číňané jsou mrňaví, mají malá auta, mají malé traktory. Mají také malé boty, když se fasovala výstroj na tuhle expedici, boty jsem nedostal. Největší číslo, které mi mohli nabídnout, bylo o dvě menší. Aby se všichni do Číny vešli, protože je jich dneska ......, mají malé všecko. Tlustých Evropanů, jako jsem já, by se do Číny tolik nevešlo.
Mají tudíž i malá políčka, malé obilíčko – a malé kombajny! Trefili jsme dobu žní...
Nejedeme po dálnici. Proč taky, když prakticky souběžně s ní jde okreska? Po té to jde také a navíc je to i zajímavější svezení. Jen nechápu, proč ta naše parta, jen přijde nějaký obtížnější úsek, vletí do něj jako houf rozdivočelých sršňů. Můžeme jet hodinu po dálnici a to jim nevadí tempo šedesát a jedou poměrně spořádaně za sebou a udržují si rozestupy. Ale například teď: na silnici se opravuje most, takže se sjíždí terénem dolů a projíždí přes kamenité a vymleté dno vyschlého řečiště. Proti leze přes šutry náklaďák, za ním jeden cyklista zkouší projet a druhý kolo tlačí. Proč nemůžou počkat, až bude dost místa na klidné projetí a proč se do toho musí natlačit všichni najednou? Zkoušejí se předjet zprava, zleva, další se snaží protlačit se prostředkem mezi nimi...
Je to o hubu a o rozbití motorky. Já jen zastavuji, čekám a čumím.
Samozřejmě! Dva si o sebe škrtli rameny a měli to namále. Když se všichni konečně z kritického úseku jeden přes druhého vypotácí, absolvuji to v pohodě a na silnici stačí trochu přidat plyn, bych je po tři sta metrech zase dojel. Jako by bylo kam spěchat! Stejně pořadatelský vůz, který jede za námi, dává pozor, aby jsme někomu neujeli. A večer tak jako tak končíme všichni ve stejnou dobu ve stejném hotelu!
Překvapuje mě, že je toho schopný i Čen, kterého má za celkem inteligentního kliďase. Právě teď sebou přede mnou málem praštil, protože vletěl do hluboké a rozbité díry, plné blátivé vody. Silnička, kterou jedeme souběžně s dálnicí, má vždycky po nějakých čtyři sta metrech najednou kus bez asfaltu a hodně rozbitý. A taky pěkné hrby, zvlášť přes zavodňovací mostky. Ale vždyť přece stačí přibrzdit, ubrat a najít si ideální stopu. Jenže oni to jedou a plný plyn, jako kdyby závodili.
A je to tady! Frajer Ma sebou fláknul! Zrovna jsem si nechával větší odstup, takže se to stalo v dálce přede mnou a ten kotrmelec jsem neviděl. Ale má odřenou přilbu i na temeně! Přední ráfek pořádně naražený, rouru, která má sloužit jako padák a předkopy pro natažení unavených nohou ohnutou až za roh. Je uválený a když přijíždím, právě obchází motorku a okopává ji. Ostatní si vykládají a názorně rukama ukazují, jaký udělal kotrmelec. Ráfek zkouší srovnat vedoucí výpravy údery pořádného šutru, ale samozřejmě nic moc. Kolo je šišaté, muselo by se rozplést, ráfek vyrovnat pěkně pečlivě a ještě pak doladit vycentrováním.
Prostě po silnici jedeme pomalu, ale tady najednou jedou všichni bůhvíproč tempo jako kráva!
Po dalších třech kilometrech vidím před sebou obláček prachu a zase se v něm někdo válí. Tentokrát je to Čen! Ohnutá řidítka, ulomený plast před nádrží, odřený plast zadní. Zničená páčka přední brzdy, rozbité zrcátko, odřené rameno kombinézy. A zase na kousku, kde stačilo jen malinko ubrat a projet s rozmyslem. Tak chlapci, nakonec je dobře, že v těch přiblblých plastových chráničích a protektorech jedete a že se v nich potíte. Protože jinak už byste byli samý silniční lišej!
Čen poškodil při bouračce i helmu. Ulomil šroub, držící štítek a plexi. Tak nabízím, že mu půjčím moji, kterou vezu dosud panensky neposkvrněnou vzadu na kufru, v tom báječném nepromokavém futrále, co jsem dostal na cestu od redakce ČMN. Ale tu si nakonec bere na hlavu náš mechanik Wu, který Čenovi dává helmu svoji. A tak od téhle chvíle jede Wu pod mým jménem. Mám ho, jako vždycky, lihovým fixem na pravé straně helmy...
Než se na Čenově motorce všechno porovná a provizorně opraví, naše startovní číslo osm blbne vedle silnice, v poušti. A samozřejmě netrvá ani deset minut a flákne s motorkou taky. Nerozbil nic, jen na pravé straně má znát lehkou odřeninu, ale to už je dneska třetí! Dokáže vůbec tahle cháska dojet do Evropy?
A bude na čem?!!
 |
| I takhle se dá mazat řetěz. Ne, že by to bylo ideální, ale lepší, než aby byl suchý nebo rezavý, to je. Speciální sprej na řetěz jsem zatím v Číně neviděl ani u prodejců – profesionálů. |
 |
| Tak až do tohohle městečka prý došli Římané. Však je taky ten evropsky vypadající chlapík po italsku kudrnatý... |
 |
| Zastavili jsme v městě, plném čínských kombajnů. Natrefili jsme žně. |
 |
| Čím srovnat ráfek v Gobi, když široko daleko není nic? No kamenem... |
 |
| Co k snídani? No přeci tofu! Takhle se krájí, váží a kupuje přímo na ulici. |
 |
| Zastávka na čínské silnici. |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
