Renovace podlahových koberců vozítek Velorex 16/350
Autor: Ivan Věžník
Téma, které je při dnešních renovacích trochu na okraji zájmu, avšak při podrobném prozkoumání mnoha původních dochovaných strojů se objevují detaily, které svojí zvláštností podbarvují účelovost tehdejší technologie výroby.
Nedílnou součástí dvoudílné, dřevěné podlahy jsou gumové koberce, které se dodávaly, jako třídílná sada a to ve dvou designových provedeních. Jemná celoplošná drážka, nebo střídavě silná a tři slabé(obr. 1,2,3,4).
První ze třech dílů, lichoběžníkový o rozměrech základen 800 a 680 mm a výšky 400 mm. (obr. 5) se přibíjel tvrdými, tzv. sedlářskými hřebíčky, namodralého odstínu, které se vyznačovaly velmi tenkou, malou hlavou, která při zatlučení splývala s gumou (obr. 6). Dle původních dochovaných strojů se k přibití tohoto dílu používalo 14-16 těchto hřebíčků s rozestupem cca 100-150 mm (obr.7).
Teprve až na tento přibitý koberec se montovaly pedály, brzdový spínač, pružinový můstek a spodní držák baterie (kastlík). Zde je nutné se zmínit, že se pedály přišroubovávaly skrze dřevěnou podlahu a to paradoxně zespodu nastrčenými šrouby M8, na které se pedály nasadily a dotáhly maticemi (obr. 8).
Právě naopak tomu bylo u pružinového můstku, kde se šrouby zasunovaly ze strany můstku a utahovaly maticí na spodní části podlahy.
Druhý, prostřední koberec je již více tvarovaný s jednotlivými rozměry cca 870 a 830 mm přední a zadní část. Podélně má 550 mm a v nejužším symetricky vykrojeném místě 760 mm. (obr. 9). Byl volně ložený, po obvodě obšitý koženkou, která měla barevné provedení dle odstínů, které se u Velorexu používaly.
V tomto koženkovém lemu byl v přední části všitý svářecí drát, který se vytvaroval do oblouku a tím zajistil pevnou klenbu, aby koberec neležel přímo na vratných pružinách pedálů a elektroinstalaci (obr. 9a).
Třetí z koberců, úzký pruh o rozměru 820 x 150 mm (obr. 10) spojuje a utěsňuje hlavní podlahu s podlážkou podsedadlovou, kde jsou tyto rozděleny trubkovým rámem. Tento díl je přibit opět sedlářskými hřebíčky v počtu 12 ks a to tak, aby se uprostřed vytvořil mírný oblouk , kde prochází elektroinstalace, zadní brzda, plyn, náhon tachometru, benzinová trubka, případně spojkový systém.
Oba díly podlahy jsou pevně spojeny s bočními prahy. Ty jsou tvořeny koženkou, která je z venkovní strany přibita ke spodní části dřevěných podlah tzv. lepenkovými hřebíčky (krátkými s velkou hlavou (obr. 11, 12) a to v odstupech cca 100 mm.
K vrchní straně podlahy je koženka přibita již výše zmiňovanými malými sedlářskými hřebíčky a to velmi hustě, cca po třech centimetrech , po celé vnitřní straně (obr. 13). Důvodem je dosažení kvalitního vypnutí koženky. Tyto hřebíčky jsou překryty samostatným proužkem z koženky (evidentně z estetického důvodu), který je fixován již jen několika hřebíčky s rozestupem větším, jak 100 mm (obr.14).
S odstupem téměř čtyřiceti let se jeví tato technologie, jako velmi zdařilá a účelová, neboť takto sestavená podlaha působí velmi kompaktním i praktickým dojmem.
Fotografie z archivu Ivana věžníka
|
TISK
