12. reportáž
II. čínské motocyklové dobrodružství - 12. reportáž
|
Z Turpanu, města vína, pokračujeme do Urumqi
Dneska obal s nepromokavým převlekem a bundu dávám za sebe na sedlo. Tak, jak jsem to měl, přes boční kufry, zvyšovalo to odpor vzduchu. A i tahle maličkost ve vedrech, které tady v poušti jsou, může znamenat riziko zadření motoru.
Včera ho přidřel osmička, asi trochu chytil kroužky, pokuřuje se mu z výfuku. Ukazuji to mechanikovi a ten kývá hlavou, že o tom ví. A ukazuje dva prsty. Tak nevím. Myslí tím, že to osmička přidřel dvakrát a nebo že už jsou dva? Že to přidřel ještě někdo další?
Město Turpan, ke jsme spali, je nádherné. Promenáda před hotelem je jedno dlouhatánské loubí, porostlé vínem. Ale ne psím, jako u nás. Skutečným! Zlatavé hrozny tu visí, kam se podíváš. Nevím, jak je tu zvykem si utrhnout, ale já sem tam kuličku uďobnu.
Motorku mám připravenou, tachometr jsem odečetl, zapsal a denní počítadlo vynuloval. A protože ani zdaleka všichni nejsou u motorek a připraveni, jdu kousek dál uličkou, tam, kde jsem večer viděl obchůdky se zeleninou. Kupuji si k snídani jeden hrozen žluťounkého a jeden velkého, tmavě červeného, vína. K tomu dvě láhve ledové Coly a pytlík rozinek na cestu. Na nic jiného nemám chuť. Je sotva devět a už je zase nepříčetné vedro.
Jsme očekáváni o půl desáté na exkurzi vinic. Tohle město je jimi přímo obrostlé.
Víno je pro mě jedním z nejlepších druhů ovoce a co mě se týče, odjakživa dávám přednost čerstvému hroznu, než nápoji ve sklence, či láhvi. Jeden z mých dlouholetých snů odjakživa je, přejíst se aspoň jednou v životě hroznovým vínem.
Tak tady se mi to nejspíš podaří: sedíme zalezlí pod asi metr a půl vysokými plaňkami a nad hlavami nám visí trčí neskutečné množství obrovských zlatých hroznů. Naber si a sněz, kolik chceš. Tady neubude...
Pak jedeme navštívit Turpan Grape Scenic Spot. Údolí hojnosti, řekl bych po tom, co jsem ho viděl...
Vjíždí se sem honosnou branou, platí se za to a pak cesta pokračuje betonovým loubím, na které zrovna zahradníci na žebřících natahují ze stran dlouhé stonky vinné révy. Přimotávají je na dráty a zastřihují boční větvičky, aby se víno co nejrychleji vyšplhalo až nahoru a celé to přikrylo. Pak se teprve bude svými hrozny zdobit prostor nad hlavami přicházejících. Cesta stoupá prašnou cestou do kopce, vine se vesničkou, kde má člověk pocit, že je v pozemském ráji. Aspoň co do toho, co se tu nabízí kolem: mísy, koše, bedny a krabice hroznů všech barev. Do výšky nasypané hromady druhů rozinek. Melouny, dýně. Kolem jezdí malé rikšy, nad ložnými plochami mají rámy z jeklu a na hácích jim visí kusy masa. Račte si vybrat...
Na dně údolíčka uhání dlážděným kónickým korytem proud čisté šedomodré vody. Uhání a šplouchá prudce. Tady na parkovišti necháváme motorky a jdeme projít zdejší tržiště. A zas se jde ve stínů loubí, porostlých všudypřítomnými hrozny. Nabízí se tu fotografování s děvčaty v barevných krojích na pozadí vodopádu. Ne, že bych se nefotil. Ale ze všeho nejdřív si lehám na břicho a do vody až po ramena ponořuji ruce. Je chladivá, ne však nepříjemně. Bože jak já bych se vykoupal! V téhle vodě bych vydržel být tři čtvrtě hodiny. Jenže kluci čínský nejspíš ani nevzali s sebou plavky...
Jsou tu další uličky, plné prodavačů suvenýrů, i krásných uměleckých prací. Pro oko ráj na zemi. Ale nakouknete-li tomu pod sukně, vzadu jsou vidět upracované čínské traktůrky, krabice s odpadky, odložené motyky, koše s hlínou.
Aby to pro oko turisty takhle vypadalo a dalo se to dobře prodat, je za tím hodně lidské práce. Přesto lidé tady okolo vypadají, že se mají dobře. Že to tu prosperuje. A určitě tu netrpí nedostatkem vitamínů...
Absolvujeme ještě nakouknutí do stylové vinárny, která má kolem dokola museum strojů a zařízení k drcení, lisování a zpracování vinných hroznů. Pak se vracíme k motorkám a vyrážíme zpět za úpěnlivého nahánění prodavačů všeho možného, kteří cítí, že teď je poslední možnost!!!
V tomhle městě je už snad víc orientálního, než čínského. Nejen dvojjazyčné nápisy. Hlavně úplně jiné tváře, jiné typy postav, arabské čepečky a šátky na hlavách, jiní lidé. A jiné typy žen. Některé pěkně zaoblené. Jiné zas s pěkným knírem...
Hned za městem se tankuje. Protože osmičce kouří motor, po tom přidření, znamená to, že spotřebovává olej. Tak jdu raději kouknout, kolik ho tam má. No a jasně, kontrolní okénko je prázdné! Chybí hodně. Ukazuji mu to a pak to ještě jdu pro jistotu říct mechanikovi Wu. Dolévají ho skoro půl litru! Bude to teď potřeba kontrolovat denně.
Když konečně a definitivně město opouštíme, je jedna. Celé dopoledne pryč. Zase do horké a rozpálené pouště, i když je dneska zataženo. Neuvěřitelný je ovšem ten předěl. Poslední vinice Turpanu končí přesně ohraničeným řádkem. A bez jediného stébla trávy, bez jediné přesahující větvičky, přesně tím řádkem začíná mrtvá, kamenitá a sluncem do černa vypálená poušť!
Obědvá se na osmaosmdesátém kilometru. Já ne, já si vezu ve futrále foťáku dva velké hrozny toho malého, žluťoučkého vína. Utrhnul jsem si je, než jsme z vinice odjeli.
Nejdu ani s kluky ke stolu, jak cítím vůni jídla, dělá se mi v tom horku špatně. U vedlejšího stolu rozbaluji notebook, dopisuji resty a začínám psát dnešní den. Ve vedlejším obchodu jsem si koupil dvě lahvičky studené Coly a tou zapíjím jednotlivá zrnka vína.
Hned za hospůdkou je mýtnice a za ní stojí policejní BJC, Beijing Jeep Cherokee. Je modrobíle omalovaný a má americký maják na střeše. Vedle bílá policejní stopětadvacítka. Taky s majákem. Dva poldové tu odkláněnějí dopravu na podstatně horší silnici. Užší, dvouproudovou a stoupající do kopců. Opět náhle změna bez jakéhokoliv přechodu: najednou je všude kolem tráva a v ní se spokojeně pase a polehává dobytek. Krávy. Flekaté, hnědobílé, černobílé a támhle vzadu vidím i celou špinavě bílou...
Mezi kopci pěkně fouká. Ale je to strašně horký, rozpálený vzduch. Dokonalá dálnice, která vede souběžně s naší cestou, je prázdná a pustá a všechen provoz se plahočí před námi. Pak se dálnice o kousek vzdaluje, mezi oběma cestami se rozšiřuje údolí a tím teče horský potok s rychle utíkající šedomodrou neprůhlednou vodou. Skoro bych si troufal tvrdit, že to je ten, který protékal regulovaným korytem v onom údolí zázraků.
A najednou je jasné, proč je dálnice zavřená: na sto prvním kilometru hoří obrovskými plameny tahač s dlouhým návěsem! Z obou stran stojí v bezpečné vzdálenosti fronta aut a hned vedle postává džíp s blikajícím majákem. Ale fotka z toho nebude žádná. Zrovna tady se údolí hodně rozšířilo a je to na strašně velkou vzdálenost...
Pár kilometrů na to máme velký problém my. U kraje stojí osmička a má rozpletené zadní kolo. Drátů chybí nejmíň osm a další jsou povolené. Je div, že s tím zastavil a nepraštil sebou. Chvíli se rozhoduje, co dál, dokonce se objevuje návrh motorku naložit do doprovodného vozu. Ale říkám, že máme přece pořád ještě nějaké dráty v tom rozpleteném kole po Ma-ovi, tak že se to spravit dá. Půjčuji mechanikovi můj klíček na centrování drátů a pak jdu přes silnici do údolí, k tomu potoku. Voda mě neuvěřitelně přitahuje. A tak si, úplně samozřejmě, rovnou s sebou beru plavky...
Nejdřív pár desítek metrů škvárovitě spáleným povrchem, pak prolézám vysokou hradbu ostré trávy a jsem u potoka. Sandály a ponožky klidně nechávám na břehu, opatrně lezu přes kluzké valouny. Voda je studená, no úplné blaho! Má to několik ramen. Hlavní proud je velmi prudký a zrovna tady ho rozděluje a otáčí do protisměru velký kámen, trčící z rozbouřené hladiny. Vlézt do cizích a neznámých peřin může být pěkně nebezpečné. Ale vlézt do cizích a neznámých peřejí, to si neodpustím, to mě doslova láká. A tak hup! Je tu vymletá tůň asi tak po prsa, ale proud, že se sotva držím na nohou. Voda úchvatně chladivá, tříští se mi o prsa, zalévá krk a občas stříkne do obličeje. Jak se k proudu otáčím zády, okamžitě mi stahuje plavky. Plácám se v tom a zkouším plavat ve zpětném víru asi půl hodiny a je mi, po těch několika dnech šíleného vedra, jako kdybych se dostal do jiného a o hodně lepšího života. Údolí zázraků bylo fantastické. ale mohlo by být ještě fantastičtější, kdyby někoho napadlo, udělat na tom protékajícím potoce ještě koupaliště...
Vracím se na silnici, filmaři mě fotí a točí, jak celý mokrý spokojeně odfrkuji a veškeré oblečení si nesu v ruce. Říkám klukům, že tady, hned vedle je best place for bath, nejlepší místo na vykoupání, ale nikdo nereaguje. Jsou od rána navlečení v těch motocyklových kalhotách, vysokých botách a přes umělohmotná trika mají plastická brnění s chrániči a koupel v horské řece je ani trochu neláká? Tak v tomhle asi čínské mentalitě nerozumím...
 |
| Hrozny, kam se podíváš. Právě tak, jako náš vedoucí výpravy, spal jsem se sladkými kuličkami i já... |
 |
| Práce na vinici dá zabrat. Děda se ještě jakž takž drží, ale vnuk už je upracovaný... |
 |
| Čínský náklaďák takové normální délky. A ani není moc naložený, to tu některé jezdí vytížené mnohem líp! |
 |
| Bylo to moc daleko. Ale stejně to nebyl nijak příjemný pocit, vidět to, a vědět, že stejná nehoda může čekat na silnici na tebe... |
 |
| Jako Američani za druhé světové války. Nebo jako Rusové dodnes. Také čínští vojáci jezdí s benzínovými osmiválci... |
 |
| Krasavice z Turpan Grape Scenic Spot. Ani by do ní člověk neřekl, že je to Číňanka, spíš by hádal Orient... |
|
|
|
Podpořte MotoMagazín investováním do reklamy na jeho stránkách. Nabídněte své produkty širokému spektru zdejších návštěvníků. Nabízíme širokou škálu možností. Od obrazové reklamy, přes textovou až po PR články.
|
|
DISKUSE K ČLÁNKU
|
|
Provozovatel serveru nenese žádnou dopovědnost za obsah vložených příspěvků
|
|
| Pouze pro založení nového diskusního tématu |
|
|
|
