 |
|
Boskovice 29.4.- 1.5.2011
|
XV. Jarní sraz Velorexů v Boskovicích
Autor: Jiří Bartuš
1. Máj v Boskovicích
Letošní tradiční jízda městem vyšla na 1. květen, tedy den, v který se v Boskovicích scházely Velorexy i v minulosti. Díky kolizi s jinou městem protěžovanou akcí museli pořadatelé po dlouhé době sáhnout ke změně trasy jízdy městem.
Jinak patnáctý sraz v Boskovicích žádnou výraznou změnu nepřinesl. A to je asi dobře. Vozítek přijelo opět stabilně hodně, ale jak je již zvykem na velkém srazu, nepřijela žádná novinka, která by stála za bližší představení. Je to dáno tím, že na takový sraz si jedou majitelé vozítek užít a radši sáhnou po cestovním vozítku raději než po opečovávaném skvostu. Je vidět, že zájmem běžného majitele pouze jednoho vozítka je spíše jízda než hodiny náročných renovačních prací doma v garáži. Negativní roli jistě hraje finanční náročnost renovace, se kterou však, alespoň pevně v to věřím, většina majitelů do budoucna počítá. Uvést do původního stavu vozítko léty předchozími majiteli vylepšované je mnohdy až nemožný úkol. Takové vozítko jezdí, svítí, troubí, stírá, jen trochu jinak vypadá. A když se v Boskovicích sejde dvě stě stejných vozítek jenž každé vypadá zcela jinak, může v historii zahleděný veteránista smutně ukápnout slzu. Ale okukující děti jsou nadšeni, o to více. Tak alespoň někdo.
Čím delší dobu vývoj vztahu k vozítkům jako k veteránům sleduji, tím více a rád se zaměřuji na individuální úpravy z doby, kdy vozítka sloužila k běžnému provozu. Ve všech těch úpravách se vždy odráží charakter doby, osobnost majitele a jeho um. Potřebu upravovat vozidlo obrazu svému v lidech zůstala. Jen se dnes projevuje v trochu odlišné formě, tuningu.
To že vozítka stále nejsou majiteli chápány jako plnohodnotný veterán se projevilo i na jejich těžkém zablácení při plnění jakýchsi úkolů pořadateli pořádané soutěže. Já bych do takového bahna dobrovolně prostě nevjel.
Nepřítomnost nově renovovaných trojkolek naštěstí vyvažuje každoroční přísun nově zrenovovaných čtyřkolek. Čtyřkolový Velorex představuje při nákupu lacinější variantu nákupu vozítka. Ovšem náročnost renovace je s trojkolkou plně srovnatelná. Renovátoři čtyřkolek si tedy zaslouží plné uznání.
O dnešních cenách vozítek a dílů se mohl přesvědčit každý účastník srazu díky několika prodejcům jenž se ukázali v dějišti srazu. Dva téměř kompletní motory Velorexů, tedy i včetně nejdražší součástky - dynamostartéru, nabízeli maďarští prodejci za dnes již přijatelnou cenu, každý za 7500 Kč. Jen si správně vybrat. Naopak rozebrané, nekompletní a značně poškozené vozítko Velorex typ 16/350, nabízené za 35000 Kč prodejcem z Maďarska společně s , nelze nazvat jinak než značně předražené.
Mnoha velorexáři pozitivně kvitovaný prodej nových náhradních dílů Robertem Němcem a bratry Kostíkovi dal přehled možnostech přísunu náhradních dílů dnešním renovátorům. Potěšujícím faktem je, že sortiment tradičních prodejců se neustále rozrůstá. Kde jsou ty časy, kdy jsme byli rádi i za pouhý katalog náhradních dílů.
Poznámka na závěr. To, že na naše silnice připomínají džungli není dáno jen v jejich stavem, ale zejména těmi, kteří se na nich pohybují. Jsou řidiči, kteří se chlubí statisíci naježděnými kilometry, bohužel většinou jen díky dojíždění za prací, bez nehody. Nikdy se však nepochlubí, kolik nehod svým bezohledným chováním způsobili. Kdo ví, kolik asi kilometrů bez nehody nejel řidič Škody Octavia, jenž v prudkém stoupání za Boskovicemi předjížděl kolonu pomalu jedoucích Velorexů. Řidič jedoucí z kopce v protisměru byl jím donucen uhnout do příkopu a tím sobě a spolucestujícím zachránit život. Řidičům, jako je onen řidič Škody Octavia, nelze než popřát naloženou Tatru 815 v protisměru.
|
 |
|
|
